Prázdninový rozhovor s trenérem žen Janem Vetyškou - 1.část

Nelze asi začít jinak, než dotazem na velmi povedený závěr loňské nejvyšší ženské soutěže, kdy Dukla skončila první ve své skupině nadstavbové části a tím pádem obsadila konečné páté místo. Panuje tedy spokojenost?

Já jsem rozhodně spokojen s celým průběhem jarní sezony. Pozitivně musím totiž hodnotit již poslední tři kola základní části, kdy se nám po zimní přípravě podařilo vzdorovat Spartě, vyhrát v Hradci a porazit Brno. Do nadstavby jsme tak šli ze šestého místa s jasným cílem posunout se na místo páté, a i když jsme prakticky již po podzimu ztratili možnost postoupit do první čtyřky, chtěli jsme alespoň obhájit páté místo z první prvoligové sezony.

Zmiňovaný plán postoupit do nadstavby mezi čtyři nejlepší se nevydařil. Co rozhodlo?

Klíčem v boji o první čtyřku bylo podzimní dvojutkání se Slovanem Liberec. V domácím utkání jsme neproměnili velkou řadu jasných příležitostí. Naše hráčky šly několikrát samy na bránu a zklamaly v zakončení. To bylo utkání, ve kterém jsme mohli a měli zvítězit. Oproti tomu venkovní zápas v Liberci byl jednoznačná záležitost, kdy se nezadařilo herně ani výsledkově. Kdybychom si do Prahy přivezli „bůra“, nemohli bychom se ničemu divit. Tento zápas řadím k jednomu ze dvou herních výbuchů v uplynulé sezoně.

Jaký byl ten druhý?

Za druhý zápas, který se nám nepovedl, považuji vstup do nadstavby a domácí utkání s Hradcem Králové, které jsme prohráli 1:3. Při představě, že v následujících pěti utkáních nadstavby jsme neobdrželi branku, je jasné, že v tomto utkání došlo k hernímu i výsledkovému zklamání.

Pět zápasů bez obdržené branky? To se zřejmě tak často nestává.

To je jednoduché. My jsme si s týmem před nadstavbou stanovili interní cíl zakončit sezonu s pozitivním skóre, což se dlouhodobě nedaří jiný týmům, než velké trojce. Před posledními šesti jsme tedy museli dát o deset branek více než dostat. Což znamenalo co nejvíce branek vstřelit a co nejméně obdržet. V obranné činnosti se to celému týmu dařilo na jedničku a proto tedy pět zápasu s nulou v zádech.

Čím to, že se týmu v obraně tak dařilo?

Musíme se na to podívat ze širšího pohledu. Za obrannou činnost má odpovědnost celý tým a k její efektivitě je zapotřebí určitá sehranost, týmovost a komplexní chápání a plnění taktických pokynů. My jsme v létě přestavěli prakticky polovinu kádru. Přišlo 10 nových hráček a bylo potřeba stávající a nové hráčky dát dohromady, vytvořit tým, najít správné role a pozice na hřišti. To se nám podařilo naplno až během zimní přípravy, kdy se zaprvé kádr ustálil, tzn., opustily nás hráčky, které neměly ambici bojovat a pracovat spolu s ostatními, a zadruhé se podařilo díky dostatečně dlouhému přípravnému období vštípit týmu naši filozofii a taktickou strategii. V neposlední řadě jsme také měli šťastnou ruku, když jsme některým hráčkám změnili pozice a úlohy na hřišti.

S útočnou činností jsme takto úspěšní bohužel nebyli?

S útokem už je to trochu složitější, tam jsme už víc odkázáni na individuální výkony hráček. V některých situacích holkám chybělo více drzosti a dravosti. Hlavně kolem soupeřova pokutového území. Určitě budeme muset zlepšit také četnost zakončení a vzbudit v hráčkách větší hlad po gólech.

Před loňskou sezonou došlo tedy k velkému pohybu hráček a s tím spojených starostem, nic podobného vás nyní nečeká?

Jsem přesvědčen, že nečeká. Loni jsme do prvních přípravných utkání nastupovali třeba s šesti novými hráčkami a jednalo se tak prakticky o nový tým. Letos jádro týmu zůstává spolu a tím pádem nebudeme muset věnovat čas v přípravě souhře a taktice v obranných činnostech. Naopak se těším na to, že se budeme soustředit primárně na přechodovou fázi, útok a zakončení.

Jádro týmu zůstává spolu. Znamená to tedy, že nás nečekají žádné odchody ani příchody?

Pohyb v kádru již nastal. Na Ukrajinu odcestovala na jaře členka základní sestavy Ivanyshyn, čímž působení v našem klubu ukončila, protože jsme jí nebyli schopni nabídnout platové podmínky, na které byla zvyklá z působení na Spartě nebo v Polsku. Již během jara vypadla z tréninkového procesu Adéla Šturmová, o jejíž budoucnosti ještě není jasno. Přání ukončit brankářskou kariéru a hrát pouze v poli vyslovila Nedvědová, která tak klub opustí a přestoupí do Bohemians 1905. Další stabilní členka základní sestavy Čížková by měla působit v příští sezoně v týmu Slovácka.

Logicky se tedy nabízí otázka, kdo naopak kádr posílí.

Naším cílem je nahradit pozice v týmu uvolněné zmiňovanými odchody, to znamená, že bychom chtěli přivést brankářku, obránkyni, křídelní hráčku a útočnici. V tuto chvíli mohu potvrdit, že ze Slavie Praha k nám přichází Jana Pakostová. S dalšími třemi hráčkami vedeme jednání, která věřím, dopadnou tak, že holky uvítáme v našem týmu a jsem přesvědčen, že více jak plnohodnotně nahradí hráčky odcházející.

Byly zmíněné platové podmínky a nemožnost vyhovět požadavkům hráčky Ivanyshyn, byly přehnané?

Nejde o to, jestli byly její požadavky přehnané nebo nebyly, ale je jasné, že se jednalo o částku mimo realitu českých týmu s výjimkou Slávie a Sparty. Nám se na Dukle v rámci rozvoje ženské kopané letos nově podařilo vytvořit hráčkám podmínky, které sice nejsou zdaleka profesionální, ale jsou určitým prvním krokem ke zkvalitňování ohodnocování ženské kopané na Dukle. Holky si tak ke studiu či zaměstnání mohou přilepšit i fotbalem. V tuto chvíli máme smlouvy nastavené s garancí 1000/měsíc, předpokládám, že do budoucna se bude tato částka zvyšovat.

Bude do budoucna cesta profesionálních smluv tou správnou pro ženský fotbal?

Myslím, že z hlediska nejbližší budoucnosti přechod na profesionální režim žádný posun ke zkvalitnění produktu nezaručí. Jsou hráčky v prvních dvou týmech ligy třeba desetkrát, patnáctkrát lepší než naše? Zlepšily se tak razantně, jak se jim v poslední době zvedla odměna za kopanou? Já říkám, že ne. Kouzlo je v tom, najít tu správnou vyváženost s ohledem na to, že jde prostě o amatérský sport. Nevím, jestli má dnes smysl mixovat amatérský sport s profesionálními podmínkami.