Historie klubu

Období v letech 1948 – 1952 (A.T.K)

Puvodní název Dukly znel ATK – Armádní telovychovny klub. Vznikl v roce 1948 z armádní jedenáctky reprezentacního muzstva fotbalistu ve vojenské základní sluzbe.

V roce 1946 se zúcastnilo mistrovství spojeneckych armád a probojovalo se az do finále. Pod názvem Armádní XI, ale uz s pravidelnym muzstvem slozenym z registrovanych hrácu-vojáku, zacali armádní fotbalisté v roce 1948 bojovat o úcast v nejvyšší soutezi. O ctrnácté úcastnické místo v lize se utkali s vítezem souteze ROH (turnaje, ve, kterém hrála nejlepší podniková muzstva), MZK Pardubice. První utkání skoncilo vítezstvím armádních sportovcu v pomeru 4:3, odvetné utkání skoncilo porázkou 3:4. O postupujícím rozhodlo teprve tretí utkání na neutrální pude v Bratislave. Armádní XI vyhrála 7:1. Vítezná sestava: Jonák - Lev, Šenk, Vedral - Zdenek Sloup, Holiš - Kokštejn, Pajkrt, Sršen, Müller, Gašparic.

V prvních letech byl ATK pouze prumernym ligovym muzstvem. Na nedostatek ligovych hrácu si pritom nemohl stezovat, spíše naopak. V letech 1949, 1950 a 1951 obléklo ligovy dres ATK v kazdém rocníku na tricet fotbalistu. V padesátém roce slouzilo na Strahove, kde mel ATK svuj domov, šedesát ctyri fotbalistu. Tehdy ješte neexistovala jiná armádní sportovní strediska a všichni fotbalisté nastupující vojenskou základní sluzbu – ligoví, divizní a casto i z nizších soutezí pricházeli na Strahov. Ale presto z nich nebylo mozno utvorit stálé muzstvo, protoze kazdy rok odcházela polovina vojáku do civilu a na jejich místa nastupovali novácci, kterí se museli prizpusobovat novému prostredí a rezimu a nekterí z nich navíc nepodávali v armádním dresu vykony, jakych byli schopni v civilních oddílech.

Vedle kazdorocního strídání hrácu se v ATK ve velmi krátkych intervalech strídali i trenéri. V prvních trech letech trénovali ligové muzstvo Zástera, dr. Raigl, Capek, Vévoda, Zeníšek a další. Obrat k lepšímu nastal na podzim 1951, kdy se stal trenérem ATK Karel Kolsky, byvaly hrác AC Sparty Praha. Kolsky vedel, ze dobry kolektiv muze vytvorit jedine ze stálych clenu a usiloval o vybudování stálého kádru muzstva. Jeho snaha se setkala s pochopením, a tak v roce 1952 mel ATK uz nekolik stálych hrácu. První byli brankári Dolejší a Pavlis , zálozník Pluskal, levé krídlo Dobay, pozdeji pribyli Borovicka, Hertl, Jecny, Masopust, Ladislav Novák, Šafránek a Ivo Urban. Kolsky s nimi zacal trénovat tvrde a nárocne, tak jak u nás ješte zádné muzstvo netrénovalo. Vysledky samozrejme neprišly hned, ale tvrdá práce dala základ pozdejším vynikajícím vysledkum a úspechum.

1953 – 1956 (Ú. D. A. PRAHA)

V roce 1953 se z ATK stal ÚDA – Ústrední dum armády Praha. Priblizne do té doby spadá také vznik dnešního uz tradicního dresu: tmave cerveny dres se zlutymi rukávy a zlutym límeckem nebo lemováním u krku, zluté trenyrky a cervenozluté stulpny.

V tomto roce, rok pred švycarskym mistrovstvím sveta, se hrála liga pouze jednokolove, aby se národní muzstvo mohlo dobre pripravit na kvalifikacní utkání s Rumunskem a Bulharskem. ÚDA Praha tuto soutez vyhrál a získal první ligovy titul, ale vzhledem k reorganizacím, které tehdy náš fotbal postihly, i vzhledem k faktu, ze kazdé muzstvo sehrálo jen trináct zápasu, se nemohl tento úspech precenovat. V té dobe prišli do ÚDA tri prední hráci tehdejšího prazského Dynama: Trnka, lpser a Hemele. Stalo se tak na návrh tehdejšího Státního úradu pro telesnou vychovu a sport. Cílem tohoto rozhodnutí bylo soustredit hráce obrannych rad národního muzstva v jednom tymu – v ÚDA. Tento krok vyvolal v cásti sportovní verejnosti dlouholetou averzi vuci armádním fotbalistum. Nutno však konstatovat, ze Ipser sehrál v dresu ÚDA jen jeden mistrovsky zápas a prestup odvolal. Hemele se vrátil do Dynama po mistrovství sveta a Trnka odešel z ÚDA v roce 1956. Na mistrovství sveta ve Švycarsku hrálo sedm hrácu ÚDA: Hemele, Hertl, Hlavácek, Ladislav Novák, Pluskal, Šafránek, Trnka. Tam ovšem naši fotbalisté neuspeli. Po porázce od Uruguaye (0:2) a Rakouska (0:5) byli z dalších boju vyrazeni. V roce švycarského mistrovství sveta koncí ÚDA v lize na ctvrtém míste, coz byl pozvolny nástup do cela ceskoslovenské kopané. Do muzstva prišel Cadek, Milan Dvorák a útocník Práda.

V roce 1955 vyhrál ÚDA jarní polovinu ligy, a tím získal právo reprezentovat spolu se Slovanem Bratislava náš fotbal v obnoveném Stredoevropském poháru. Vojáci se, po prekvapivém vítezství nad FC Bologna 4:2 a 3:0 a vyrazením Slovanu BratIslava v semifinále, probojovali do finále souteze, kde podlehli madarskému celku Vörös Lobogo 0:6 a 1:2. V roce 1956 dostali fotbalisté ÚDA pozvání na velikonocní turnaj v Antverpách, kde porazili vyborné brazilské muzstvo Botafogo 1:0 a zvítezili nad vyberem Antverp 5:0. Tento úspech znacne prispel k popularizaci fotbalistu ÚDA v Evrope. V témze roce naše národní muzstvo s osmi hráci ÚDA v kádru dosáhlo nekolika vyraznych úspechu, kdyz dokázalo porazit Švycarsko 6:1, Madarsko 4:2 a Brazílii 1:0. Všech techto vysledku dosáhli naši hráci na pude souperu.

V roce 1956 opustila ÚDA celá rada vybornych fotbalistu. Nejprve odešli do Sparty Hertl, Hledík a Kraus. Dolejší prestoupil do Dynama, Trnka odešel do Košic a Práda prešel do RH Brno. I pres tyto ztráty však ÚDA vybojoval s prevahou mistrovsky titul.

60. léta (Dukla Praha)

Toto období patrí k nejslavnejším v celé historii klubu vubec. Zejména v první polovine šedesátych let nemela Dukla na domácí pude témer konkurenci. V letech 1961 – 1964 získala ctyri mistrovské tituly v rade. Konecne je mohla slavit se svymi fanoušky v opravdu domácím prostredí, které získala otevrením stadionu na Julisce v cervenci roku 1960.

Zisk mistrovskych titulu opravnoval Duklu ke startu v PMEZ. Ve trech po sobe jdoucích rocnících postoupila do ctvrtfinále, kde ale její cesta soutezí koncila. Postupne ji prehrály celky Tottenhamu Hotspur, Benfiky Lisabon a Borussie Dortmund. Vyznamného úspechu dosáhla Dukla v Americe, kam byla pozvána na turnaj nazvany International Soccer League. V roce 1961 pri svém prvním startu vyhrála svou skupinu a nechala za sebou takové soupere jako AS Monaco, Crvenu Zvezdu Belehrad, Espanyol Barcelona, Rapid Víden a další. Ve finále pak porazila anglicky celek Everton 7:2 a 2:0. Americky pohár pak dokázala ješte trikrát obhájit, kdyz ve finále zvítezila nad celky América Rio de Janeiro (1962), West Ham United (1963) a Zaglebie Sosnowiec (1964). V této dobe jiz muzstvo vedl Jaroslav Vejvoda, pod jehoz trenérskou taktovkou Dukla v této dobe nastupovala nejcasteji v sestave: Kouba – Šafránek, Cadek, L. Novák – Pluskal, Masopust – Brumovsky, Vacenovsky, Borovicka, Kucera, Jelínek.

Hráci Dukly se rovnez podíleli na vyraznych úspeších reprezentacního celku. V roce 1960 vybojoval národní tym tretí místo na neoficiálním ME a v jeho kádru byli Masopust, L. Novák a Šafránek. Rok 1962 je zapsán v dejinách našeho fotbalu zlatym písmem. Reprezentacní muzstvo se na MS v Chile probojovalo az do finále, kde podlehlo Brazílii 1:3 (branka: Masopust). Z muzstva Dukly nastoupili ve všech šesti zápasech Masopust, L. Novák a Pluskal, v peti Jelínek a ve trech Adamec. V úspešné nominaci byl ješte náhradní brankár Kouba. Na svetovy šampionát navíc neodcestoval Rudolf Kucera, jeden z našich nejtalentovanejších hrácu, ktery byl v této dobe zranen. Smula ho bohuzel provázela i v pozdejších letech a po tezkém zranení v zápase s Górnikem Zabrze v roce 1963 musel zanechat slibne se rozvíjející kariéry.

Soucástí Olympijskych her v Tokiu 1964 byl i fotbalovy turnaj, jehoz se zúcastnil také tym CSSR. Naši hráci privezli z OH stríbrné medaile, kdyz ve finále podlehli Madarsku 1:2 (branka: Brumovsky). V olympijském vyberu CSSR byli z Dukly tri hráci: Brumovsky, Geleta a Knesl. Vyrazné úspechy Dukly a reprezentacního celku pak mely znacny vliv na individuální ocenení Josefa Masopusta v ankete casopisu France Football – v roce 1962 byl zálozník Dukly a reprezentace vyhlášen nejlepším fotbalistou Evropy. Další pocty se Masopustovi spolecne s Pluskalem dostalo o rok pozdeji, kdy byli vybráni do tymu FIFA, ktery nastoupil ve Wembley proti Anglii v rámci oslav 100. vyrocí zalození anglické fotbalové asociace.

Po rade úspechu prišel v ligovém rocníku 1964/65 pokles vykonnosti, ktery byl spojen s hrácskou vymenou. Z Dukly postupne odešli Borovicka, Pavlis, Sura, Šafránek, Ivo Urban a vinou zranení skoncil Kucera. V cervenozlutém dresu se naopak zacaly objevovat nové tváre: Geleta, František Jílek, Knebort, Knesl, Nedorost, Ivo Novák a Viktor.

Po peti a pul letech úspešného pusobení se s muzstvem rozloucil rovnez trenér Vejvoda a jeho funkci prevzal Bohumil Musil. Tomu se s muzstvem podaril v sezóne 1965/66 husarsky kousek. Po podzimu sedmá Dukla na jare finišovala tak mohutne, ze smazala sedmibodovy náskok Sparty a Slavie a zásluhou lepšího skóre získala jiz osmy mistrovsky titul.

Po tomto ligovém rocníku ukoncili v Dukle svou cinnost dve dlouholeté opory – kapitán Dukly a reprezentace Ladislav Novák a Svatopluk Pluskal.

Mistrovsky titul zarucoval Dukle opet úcast v PMEZ. Na podzim prešla pres dánsky Esbjerg BK a belgicky Anderlecht a byla znovu ve ctvrtfinále. Zde ji na jare cekal nizozemsky mistr Ajax Amsterdam. Dukla s notnou dávkou štestí, zejména v odvetném utkání, dokázala to, co se jí v predchozích letech trikrát po sobe nepovedlo a po vysledcích 1:1 a 2:1 postoupila do semifinále. V nem ale narazila na pozdejšího víteze Celtic Glasgow, kterému podlehla na jeho pude 1:3 a doma dokázala pouze remizovat 0:0. Pres vyrazení zaznamenala semifinálovou úcastí další historicky úspech nejen klubovy, ale celého ceskoslovenského fotbalu. Krome zmínenych úspechu v PMEZ získala Dukla ctyrikrát i Ceskoslovensky pohár. V roce 1965 usporádal domácí casopis Stadion poprvé anketu o nejlepšího fotbalistu roku. Hned v následujícím roce ji vyhrál Josef Masopust. O rok pozdeji další hrác Dukly Ján Geleta a v roce 1968 Ivo Viktor. Ten byl také jedinym fotbalistou Dukly, ktery se podílel na úspešné kvalifikaci pro MS 1970 v Mexiku. Na tomto šampionátu však naše reprezentace neuspela a po základní skupine, ve které nezískala ani bod, musela cestovat domu.

70. léta (Dukla Praha)

Prelom 60. a 70. let byl poznamenán opet poklesem vykonnosti. U muzstva skoncil trenér Musil a po krátkém pusobení trenéra Pavlise se vrátil do Dukly Jaroslav Vejvoda.

Kádr tymu znovu prošel generacní vymenou. Pricházejí hráci, kterí v pozdejším období budou tvorit osu muzstva, jez naváze na úspechy z padesátych let. Karel Dvorák, Gajdušek, Macela, Nehoda, Rott, Samek a Štambacher – to jsou jména, která se pozdeji objevují i v sestave reprezentace.

Dukla se posouvá v ligové tabulce smerem nahoru. Trenéra Vejvodu na dve sezóny strídá byvaly hrác Dukly Josef Masopust, aby v sezóne 1975/76 opet uvolnil trenérsky post Jaroslavu Vejvodovi. Pod jeho vedením získala Dukla v sezóne 1976/77 po jedenácti letech opet titul mistra ligy a vrací se zpet k úspešnym tazením evropskymi poháry. Není to tentokrát v PMEZ, ale v Poháru UEFA. V sezóne 1978/79 Dukla postupne vyrazuje italsky celek Lanerossi Vicenza, anglicky Everton a ve tretím kole pak prechází pres nemecky VfB Stuttgart, kdyz po prohre 1:4 na pude soupere vyhrála na Julisce 4:0. Tento zápas vstoupil do dejin Dukly jako jedno z nejvydarenejších vystoupení na mezinárodní scéne. Velkou škodou zustává, ze hráci Dukly nedokázali zúrocit svuj úspech proti dalšímu souperi, Herthe Berlín. První ctvrtfinálovy zápas v Berlíne se hrál za takrka stálé prevahy Dukly, ale vysledkem byla pouze remíza. Doma pak Dukla neštastne prohrála 1:2 a musela se se soutezí rozloucit.

V sezóne 1978/79 získala Dukla svuj jubilejní desáty titul. V PMEZ se jí však nedarí a je vyrazena ve druhém kole francouzskym mistrem Racingem Strasbourg.

Hráci Dukly se samozrejme podíleli také na úspeších reprezentace. V roce 1972 vybojovalo muzstvo do triadvaceti let titul mistra Evropy a na jeho zisku se podílelo hned pet hrácu Dukly: Bicovsky, Karel Dvorák, Gajdušek, Nehoda a kapitán muzstva Samek. V roce 1976 dosáhl reprezentacní tym CSSR jeden z nejvyznamnejších úspechu v historii. V památném belehradském finále porazil tym Nemecké spolkové republiky az v penaltovém rozstrelu, kdyz v normálním case i po prodlouzení skoncil zápas 2:2. Oporami »zlatého tymu« byli brankár Viktor a útocník Nehoda, mezi náhradníky byl Štambacher.

Vykony Ivo Viktora byly oceneny také v individuálních anketách. Byl vyhlášen nejlepším hrácem finálového turnaje ME a v ankete casopisu France Football o Zlaty míc pro nejlepšího fotbalistu Evropy skoncil na tretím míste. V domácí ankete casopisu Stadion získal Viktor v tomto desetiletí prvenství dokonce ctyrikrát (1972, 1973, 1975 a 1976). V letech 1978 a 1979 dosahuje stejného úspechu Zdenek Nehoda. Ivo Viktor však svou kariéru brzy po ME musel kvuli vleklému zraneni zad ukoncit.

V tomto období sice reprezentacní tym neprošel pres nástrahy kvalifikací pro svetové šampionáty, ale byl úspešny opet v kvalifikaci pro ME 1980. Navíc se darilo i olympijskému muzstvu, které se probojovalo na olympijsky turnaj do Moskvy. Osu obou tymu opet tvorili hráci Dukly.

80. léta (Dukla Praha)

Také v tomto desetiletí pokracuje Dukla v kvalitních vykonech. Atakuje vetšinou prední místa ligové tabulky, nejhorším umístním je devátá prícka v sezóne 1986/87. Na trenérskou lavicku usedá v roce 1980 na pet let drívejší dlouholety kapitán Dukly Ladislav Novák.

V sezóne 1981/82 získává Dukla jiz svuj jedenácty mistrovsky titul, nikdo však v té chvíli netuší, ze je na dlouhé roky poslední. Darí se jí také v domácím poháru, ktery získává celkem trikrát.

V evropskych pohárech strídá Dukla vyborné vykony se slabšími. Nedarí se jí v PMEZ, kde je vyrazena rumunskym celkem Dinamem Bukurešt hned v prvním kole (sezóna 1982/83). V Poháru UEFA si nejlépe vedla v sezóne 1986/87, kdyz postoupila pres skotsky Hearts of Midlothian, nemecky Bayer Leverkusen a az ve tretím kole ji vyradil Inter Milano po vysledcích 0:1 a 0:0. V PVP (Pohár vítezu poháru) startuje celkem trikrát. Po nepríliš úspešnych vystoupeních v sezónách 1981/82 a 1983/84, kdy je vyrazena ve druhém kole Barcelonou respektive v prvním kole Manchesterem United, zaznamenala vyrazny úspech v sezóne 1985/86. Na podzim prešla pres AEL Limassol a AIK Stockholm a na jare se jí podarilo ve ctvrtfinále vyradit Benfiku Lisabon po vysledcích 1:0 a 1:2. V semifinále jiz ale nestacila na Dynamo Kyjev a po vysledcích 0:3 a 1:1 ztrácí šanci hrát finále. Presto je její vystoupení v PVP povazováno za velky úspech. V té dobe vede Duklu trenér Jirí Lopata.

Reprezentace bojuje v roce 1980 na dvou frontách. Mistri Evropy obhajují svuj primát na ME v Itálii a prestoze se jim obhajoba nezdarila, privezli z Apeninského poloostrova bronzové medaile za tretí místo, kdyz v rozhodujícím utkání porazili domácí Itálii az v penaltovém rozstrelu po vysledku 1:1 v normální hrací dobe. Olympionici dosáhli ješte vyraznejšího úspechu. Na OH v Moskve postoupili az do finále, v nemz zvítezili nad reprezentanty NDR 1:0. Na obou úspeších se podíleli opet také hráci Dukly. Na ME startovali Jan Berger, Gajdušek, Nehoda, Netolicka, Štambacher a Vízek, náhradníkem byl Fiala. V olympijském vyberu hráli Jan Berger, kapitán muzstva Macela, Rott, Štambacher, Vízek a náhradním brankárem byl Netolicka. Reprezentacní tym pak pokracoval na zacátku osmdesátych let ve velmi dobrych vykonech a po úspešné kvalifikaci se probojoval do záverecnych boju MS ve Španelsku. Na nem se však muzstvu vubec nedarilo a po zápasech v základní skupine cestovalo domu. Na MS startovali tito hráci Dukly: Fiala, Kríz, Nehoda, Stromšík, Štambacher a Vízek. Neúspešné vystoupení reprezentacního muzstva na MS ve Španelsku pak poznamenalo jeho vykony na dlouhé období. Teprve konec desetiletí zase prináší úspech v podobe postupu na MS v Itálii. Na nem se však podílí jiz jen jediny hrác Dukly, Milan Luhovy. V ankete casopisu Stadion o Fotbalistu roku jsou hráci z Julisky opet úspešní. V roce 1981 vítezí Ján Kozák, o rok pozdeji Jan Fiala. Dokonce dvakrát se raduje z prvenství Ladislav Vízek – v letech 1983 a 1985.

90. léta (Dukla Praha)

Nové spolecensko-ekonomické podmínky po listopadu 1989 se samozrejme promítly také do sportu a tím pádem i do fotbalu. Sport, dríve notne dotovany státem, musí shánet financní prostredky sám.

Nejinak tomu je i v Dukle. Ekonomické podmínky se však nedarí zajistit na takové úrovni, aby Dukla patrila k domácí špicce. Z financních duvodu odešla z klubu celá rada kvalitních hrácu, kádr se stále více oslaboval a Dukla se postupne propadala ligovou tabulkou. Také casté strídání trenéru tymu nesvedcí. Rok vede »A« muzstvo Ivo Viktor, po nem na stejnou dobu Michal Jelínek. Poté se behem dvou sezón vystrídají u kormidla dokonce ctyri trenéri – Plass, Fryš, Matuška a Svatopluk Bouška. To uz Dukla bojuje o záchranu v první lize. Dvakrát se jí to podarilo, v sezóne 1993/94 však poprvé ve své historii sestupuje. Ekonomická situace klubu je však tak špatná, ze nedovoluje muzstvu hrát druhou ligu, ale az tretí nejvyšší soutez – CFL. K tymu prichází trenér Radomír Sokol. I kdyz muzstvo pod jeho vedením hraje dobre, na postup nedosáhne, stejne jako sezónu poté, pod vedením trenéra Ladislava Škorpila.

Druholigovou soutez nakonec Dukla získala fúzí s FC Portál Príbram a hned v první sezóne druhou ligu suverénne s obrovskym náskokem vyhrála. Darilo se jí také v domácím poháru, v nemz vyradila hned ctyri prvoligová muzstva: Ceské Budejovice, Opavu, Plzen a Olomouc. Její vítezné tazení zastavila az ve finále Slavia Praha po vítezství 1:0 v nastaveném case.

Po trech sezónách byla tedy Dukla opet v první lize. Tu však nezacala hrát na Julisce, ale v Príbrami. Vedení klubu v cele s prezidentem ing. Durickem a sportovním reditelem Starkou premístilo ligové »A« muzstvo na stadion Na Litavce. Z názvu klubu vymizelo i jméno hlavního mesta a tym startuje pod názvem FC Dukla a. s. V Praze však zustává všech osm mládeznickych celku, které nesou stále tradicní název Dukla Praha. Vedení mládeze pak na jare roku 1998 zakládá obcanské sdruzení FK Dukla Praha a prostrednictvím delimitacní smlouvy se oddeluje od FC Dukla a. s. V Príbrami se od sezóny 1998/99 objevuje v názvu klubu jméno mesta, ve kterém ligové muzstvo hraje svá utkání, a poté se mení také název príbramského klubu, zatímco v Praze pusobí bez prerušení mládeznické tymy FK Dukla Praha.

Novodobá historie po roce 2000 (FK Dukla Praha)

Hráci, kterí koncili mládeznicky vek, však postrádali v klubu uplatnení a návaznost v podobe muzstva dospelych. FK Dukla Praha proto v roce 2001 získala spojením s Duklou Dejvice k mládeznickym tymum práve chybející muzstvo dospelych a vrátila tak klubu zpet ucelenou kontinuitu.

Jméno slavného klubu se tak po krátké odmlce znovu objevuje v soutezi dospelych – v „Prazském preboru“. Avšak muzstvo se potyká s nedostatecnym poctem kvalitních hrácu, kádr je pravidelne doplnován o dorostence, a tak klub po dvouletém pusobení v páté nejvyšší soutezi v sezóne 2002/03 sestupuje do I. A trídy. Tato krize vrcholí, »A« muzstvo se po podzimní cásti sezóny potácí nad pásmem sestupu.

V zimní prestávce ovšem dochází k vyraznému zvratu. Do FK Dukla Praha vstupuje silny ekonomicky partner, pricházejí kvalitní hráci a dochází tak k celkové stabilizaci klubu. Muzstvo bez ztráty bodu v jarní cásti sezóny 2003/04 mení sestupové starosti v postupovou radost a otácí kormidlo svych dejin zpet ke svetlejším zítrkum.

K vyznamnému posunu došlo pred zacátkem rocníku 2007/08. Majitel klubu Fotbal Jakubcovice (Ing. Josef Hájek) se rozhodl prevést druholigovou licenci na nove vzniklou akciovou spolecnost FK Dukla Praha. Po deseti letech se tak na Julisku vrátil profesionální fotbal. Zacínalo se témer na zelené louce, bylo potreba sestavit kádr hrácu, vybudovat strukturu klubu. Duklu tehdy posílil brankár Filip Rada ze Sparty. Prišel Radek Mikula, Jan Svatonsky a Tomáš Kulvajt. Útocník Tomáš Berger byl v tomto tymu jediny hrác, ktery ješte na jare hrával na Julisce Prazsky prebor, pozdeji se k nemu pridal Petr Maly.V tezké konkurenci bojovala Dukla prvním rokem o záchranu, ale druholigovou príslušnost uhájila.

Po skoncení rocníku, v cervnu 2008, došlo k prodeji akcií klubu a objevil se novy partner. Coz se témer okamzite projevilo zkvalitnováním kádru. Jako první prišli zkušení fotbalisté - strední obránce Jirí Novotny a útocník Michal Kolomazník. Dále ligovy matador Ludek Zelenka a stredopolar Patrik Gedeon. Po podzimní cásti sezony bylo jasné, ze se Dukly záchranárské starosti netykají. Zvlášt kdyz pred jarem 2009 posílil tym kamerunsky strelec Dani Chigou. Na jare Dukla nemela na domácím hrišti premozitele. Mít lepší bilanci venku, mohla pomyšlet i vyše nez na konecné 5. místo.

2010-2022 (FK Dukla Praha)

V sezone 2009/2010 došlo k vyznamné zmene v realizacním tymu, po podzimní prestávce se trenérského kresla ujal Luboš Kozel a do té doby úradující trenér Günter Bittengel se stal sportovním reditelem klubu. Tehdy odjela Dukla na zahranicní soustredení do Turecka, kam odcestoval i byvaly cs. reprezentant Michal Kolomazník, bohuzel meniskus si nedal ríct a tak musel v zime 2010 ukoncit profesionální kariéru.

Ctrnácté, pak páté a poté šesté místo v koncené tabulce II. ligy. Tak se Dukla prezentovala po návrtu do sféry profesionálního fotbalu. Pro sezonu 2010/2011 si Dukla vytycila jasny cíl, postup do nejvyšší souteze a jak ukázalo následujících 30 kol, nebyl to cíl nereálny. Dukla Praha do Gambrinus ligy postoupila s prehledem. Na jare doma sedmkrát vyhrála a jen jednou remizovala, venku dvakrát zvítezila, ctyrikrát remizovala a pouze jednou prohrála.

Po postupovych oslavách muselo vedení Dukly urychlene zacít s prípravami na nejvyšší ligovou soutez. Pred zahájením ligové souteze rocník 2011/2012 stály pred ním dulezité úkoly – vybudovat vyhrívany trávník, instalovat plastové sedacky na kryté tribune a predevším financne zajistit cinnost klubu. V hrácském kádru nastalo zemetresení, odešel Dani Chigou, ktery svymi brankami rozhodl o postupu do I. ligy. Dále z hrácského kádru odešli brankári Svoboda a Jukubov a hráci Kucera, Machácek, Mícic, Laczkovich a Vrána. Naopak prišel slovensky strelec Lietava, Markovic ci spartan Švejdík. Po první sezone v nejvyšší soutezi Dukla prekvapila a obsadila 6. místo.

V léte 2012 se s Juliskou rozloucil Radek Mikula. Z puvodních „osmi statecnych“ (brankár Plánicka a hráci Danek, Hanus, Kudela, Kunc, Mikula, Svatonsky a Vondra. Posledne jmenovany si na Julisce ani nezahrál, protoze ze zdravotních duvodu musel profesionální kariéru predcasne ukoncit), kterí pred peti lety prišli s Günterem Bittengelem z Jakubcovic, zustal na Julisce uz jediny – Jan Svatonsky. Klub posílili útocník Zbynek Pospech, zálozníci Tomáš Borek a Luboš Kalouda a obránce José Antonio Romera. Hostování v FC Viktoria Plzen ukoncil Tomáš Berger. V této sezone se Dukle opet darilo a své šesté místo z predcházejícího rocníku obhájila.

FK Dukla Praha je v té dobe soucástí nejvyšší fotbalové souteze uz šestou sezonou. Trenérské kvarteto Kozel, Suchopárek, Obermajer, Cepek vystrídala po sedmi sezonách ambiciózní trojice Šilhavy, Chytry a Vesely, kterí se na Julisce ohráli pouze pet kol, po kterych prijali nabídku Slavie Praha. Od té chvíle vede A muzstvo Jaroslav Hynek, jeden z tvurcu koncepce a struktury mládeze Dukly Praha, trenér juniorky i asistent A tymu. Behem sezón 2013/14 az 2016/17 v klubu figurovala jména hrácu, kterí patrili k oporám muzstva a byli soucástí tymu, ktery vybojoval postup do I.ligy – kapitán Patrik Gedeon, Jan Vorel, Petr Maly, Tomáš Berger, Filip Rada, Marek Hanousek, Ondrej Vrzal. Gedeon a Vorel v klubu ukoncili svou vrcholovou kariéru, ze zdravotních duvodu musel predcasne skoncit Petr Maly, ktery se stal vedoucím A tymu, své jedenáctileté angazmá ukoncil i Tomáš Berger. 

V tymu se zviditelnily další vyrazné hrácské osobnosti – Lukáš Štetina, Jakub Povazanec, Jakub Mareš, José Antonio Romera, Branislav Miloševic, Néstor Albiach Roger, velky nástup, lec po zranení jiz nepotvrzeny zaznamenal Jean-David Beauguel. Vyraznou a vyzrálou osobností nejen hrácskou byl kapitán litevské reprezentace a byvaly hrác Premier League Kaspars Gokšs. Z vyše jmenovanych patrili Štetina a Miloševic k vyraznym oporám Dukly, samozrejme spolu s Radou a Markem Hanouskem, ktery prevzal kapitánskou pásku po Patriku Gedeonovi. Mnohym hostujícím hrácum poskytla Dukla moznost se vyhrát a zviditelnit, po ukoncení hostování se stali osobnostmi ve svych novych ci byvalych klubech. Patrí k nim Vjaceslav Karavajev, Tomáš Prikryl ci Michael Krmencík. Do prvního tymu Dukly se postupne zapracovávali i mladí hráci z juniorky, reprezentanti do 21 let Matej Hanousek a Michal Jerábek, ke stabilním hrácum patrili další mladí reprezentanti a odchovanci Dukly Daniel Tetour, Michal Bezpalec.

Sezónu 16/17 zakoncila Dukla v první lize na skvelé sedmé prícce, kdyz rocník uzavrela tremi domácími vyhrami v rade. Dva roky nato jsme ale elitu opustili. Trenér Roman Skuhravy, ktery muzstvo vedl od zárí 2018, pozdeji uvedl, ze tym srázely celou sezonu zbytecné nevynucené chyby. Ze sestupu byl zdrceny. Od majitele presto dostal duveru a u A-tymu pokracoval. Preferoval koncepcní práci a specificky styl hry, tedy kombinacní fotbal s prevahou na míci.

V léte roku 2020 uz byla Dukla jednou nohou zpátky v nejvyšší soutezi. Skuhravého tym s Dominikem Preislerem, Lukášem Holíkem, Danielem Tetourem a dalšími nehrál baráz, která se kvuli koronaviru zrušila. Dukla tehdy mela postoupit v prípade, ze se dohrají boje o záchranu. Ale nestalo se a do první ligy šly jen dva kluby místo trí. Tím tretím byla Dukla.

Nadcházející rocník 20/21 se nám ve druhé nejvyšší soutezi herne ani vysledkove príliš nepovedl. Sezona se kvuli covidu kouskovala, zápasy se odkládaly a tym také skoncil v karanténe. Vysledkem bylo celkové osmé místo. Uz u toho nebyl trenér Roman Skuhravy, toho v dubnu po trech porázkách v rade vystrídal kouc Bohuslav Pilny, byvaly hrác a trenér Hradec Králové, Príbrami ci Viktorie Zizkov. 

I pres nedobré vysledky v posledním roce vyrostli pod Romanem Skuhravym v Dukle hráci pro velky fotbal. Brankár Antonín Kinsky napríklad odešel do mistrovské Slavie, Samuel Dancák s Dominikem Preislerem do Mladé Boleslavi, Štepán Krunert do Teplic a podobne.

Ani sezóna 2021/2022 nedopadla podle predstav. Po velmi dobrém vstupu do sezóny a šesti utkáních bez prohry následovaly ruznorodé vysledky jak na podzim, tak na jare. Konecné deváté místo nebylo uspokojivé jak pro vedení klubu, tak pro majoritního akcionáre a došlo k odvolání trenéra Bohuslava Pilného, ktery prevzal klub pred zacátkem sezóny.

Pred zacátkem nové sezóny 2022/2023 prevzala klub legenda Dukly a veleúspešny trenér ceského fotbalu - pan Petr Rada. Celá Dukla verí, ze práve angazování takového trenéra prinese klubu tak ocekávany a kyzeny postup do nejvyšší ceské souteze.