Podzim s WU9 aneb fotbal nás baví

Rozvíjí se nám chuť vyhrát, být lepší a to bez toho, abychom na holky zbytečně pokřikovali. Probouzíme v nich zdravou agresivitu, chuť poprat se o každý míč a touhu po vítězství. Na hřišti se začala objevovat dosud moc nevídaná hra tělem. Celkově holky, když pomineme sponečky atd., ani nepůsobí jako dívčí tým, ale pohybově a technicky s míčem připomínají kluky. Pouze jim chybí ještě větší drajf. Zvýšit tempo je totiž jedna věc a hrát naplno je věc druhá a do toho druhého nám pořád ještě pořádný kus chybí. Přesto jsme se s Honzou několikrát na podzim dostali do ideální role trenér – divák. To si jen tak stojíte, nebo dokonce sedíte, a nemusíte, kromě slova střídáme, vůbec nic říkat. Jenom spokojeně sledujete odměnu za všechen ten investovaný čas v podobě nápadité hry ve vysokém tempu.

Jenom tempo ovšem nestačí, proto jsou další náplní tréninků cvičení zaměřená na rozvoj techniky s míčem v maximální rychlosti a pokud možno pod tlakem. Dále se věnujeme odvaze na hřišti a tím souvisejícím přelstěním hráče v souboji jeden na jednoho, přehledu a výběru správného a volného prostoru, což je rozvíjení hráčské chytrosti. Podzimní tréninky obohatilo i pravidelné střídání nás trenéru u obou skupin v pravidelném cyklu po dvou týdnech. Oba máme tréninky trochu jiné a tenhle koktejl funguje velice dobře a předcházíme možnému stereotypu.

Přichází čas na moje osobní zhodnocení. Jsem opravdu překvapen rychlým herním růstem jednotlivých hráček i celého týmu. Rád vidím, jak to holky baví a jak zpocené na konci tréninku nechtějí ještě končit. To vše ukazuje na vykročení správným směrem a je nutné trpělivě pokračovat a vytrvat až do okamžiku, kdy se vše, co se teprve učíme, začne odrážet i v matematických výsledcích. V budoucnu bude vyhrávat šikovnější a chytřejší tým a my se musíme snažit, abychom tím týmem byly holky z Julisky.

Závěrem chci ještě promluvit na Vás, na rodiče. Jestli pak víte, co je největším nebezpečím pro talentovaného hráče? Kromě zranění, přílišného sebeuspokojení a pýchy, to může být také příliš ambiciózní rodič. Takový rodič dovede zničit talent natolik, že milovaný sport hráč úplně odvrhne. Takový rodič rozloží dobře fungující tým a dovede otrávit i sebelepšího a sebeodolnějšího trenéra, pokud proti němu nepoštve všechny ostatní včetně své ratolesti. Mám radost, že v našem týmu takoví rodiče nejsou, ale sem tam se taková situace vyskytne, a i když to myslíte dobře a je těžké se někdy ovládnout, může taková situace či rada nadělat více škody než užitku. Některé jdou dokonce proti tomu, co od hráček chceme my trenéři. Ano opět máte pravdu, některé naše pokyny jsou až stupidní a ve finále nás stojí například vítězství, ale pochopte, že cílem nás trenérů, na rozdíl od hráček, není vyhrát zápas nebo turnaj za každou cenu, ale cílem je vychovat z nich chytré hráčky s přehledem na hřišti a výbornou technikou, kterou se nesmí bát ve správný moment a s dobrým výběrem místa na hřišti použit. Tohle všechno se odkopáváním, vyvarováním se rozehrávce, či strachem udělat kličku, prostě nikdy nenaučí. Proto je dostáváme pod tlak, ztěžujeme jim to a z lehčích zápasů dovedeme udělat těžké nebo takové, aby si aspoň něco odnesly. Jen tak se zlepší. Trpte, my trpíme taky a ještě je v tom podporujte a dokonce je za to ještě chvalte. Pokud budete něco kritizovat, tak to dělejte v klidu a otázkami typu, kterými dojde k uvědomění si něčeho, co by se mohlo udělat jinak, zlepšit a dojde ke konstruktivnímu dialogu Vás obou – milá Messino, myslíš, že je dobré při rozehrávce stát jenom za hráčem? Nebo je nějaká možnost pomoci brankářce? Rozhodně ale nemluvte takhle – Proč nepomůžeš brankářce? Proč si nevezmeš ten míč? Otázky začínající „proč …“ vyvolávají v hráčce vinu nikoli uvědomění si a posunu ke zlepšení. Hráčka pak jenom mlčí nebo odpoví jedním slovem ano/ne/nevím a to opravdu ničemu neprospěje. Ve finále se naštvou všichni – vy, hráčka, možná i další hráčky.

Pokud tedy chcete v zápase holkám nějak pomoci, tak na ně prosím nepokřikujte, netvařte se jako kakabus a hlavně jim nic neraďte. Tohle vše situaci jenom zhorší. Nehádejte se s rozhodčím ani s rodiči soupeřů. Buďte nad věcí, i když si asi budete připadat občas jako úplný cvok nebo natlakovaný hrnec. Počkejte si trpělivě na okamžik, kdy se té Vaší hvězdičce konečně něco povede a pak už spusťte stavidla pozitivních emocí. Zatleskejte ji a nahlas jí pochvalte. Teď ať to slyší. Uvidíte tu nečekanou změnu a tu jiskru v očích. Tu chuť Vám dělat radost. Nebuďte rodiči, kteří řvou na své děti, tak jak neřvou ani na neposlušného psa od sousedů. Nejsme přece na dostizích. Jsme na dětském fotbale. Na hře, kterou naše dítě miluje. Tak je nechme, ať si hraje a jen mu pomáhejme. Je to tak jednoduché a přitom tak neskutečně těžké, že ???

Děkujeme hráčkám a rodičům za příjemný fotbalový podzim a jeho další pokračování

ŠTROBL Radek a ZIMA Jan