Jan Podolák na stáži na severu Evropy

„Během cesty do Dánska a Švédska jsem navštívil dva momentálně nejlepší celky ženské kopané daných zemí - Brondby I.F. a FC Rosengard. V Dánském týmu jsem měl možnost sledovat tréninkový proces od kategorie WU15 až po první tým a zároveň jsem vše mohl konzultovat s hlavním trenérem žen Peterem Nielsenem. Ve Švédsku byla příležitost vidět krom tréninků mládeže i ligové utkání kategorie dorostenek WU19 a samozřejmě i zde byla příležitost vše probrat s Lenou Videkull, šéftrenérkou mládeže dívek.“ začal rozhovor Honza Podolák

Můžeš porovnat zázemí týmů v Dánsku, Švédsku a Čechách?

Co se týče zázemí, tak se to s tím u nás v Čechách nedá srovnávat. Brondby disponuje 10-ti travnatými hřišti u hlavního stadionu a dalších 10 hřišť mají k dispozici 500 metrů od tréninkového centra. Všechny plochy jsou perfektně připraveny a každá kategorie má možnost trénovat na celém hřišti. Ve Švédsku je zázemí výrazně odlišné. Rosengard sice vlastní stadion, ale pouze s jedním hřištěm a to s umělým povrchem. Pokud chtějí trénovat na přírodní trávě, hledají na domluvu hřiště v nejbližším okolí. A tým žen trénuje dopoledne a tím uvolňuje prostor na stadionu v odpoledních hodinách pro mládež.

Jak je to s finančním zajištěním hráček a celkově financemi u mládeže?

A tým žen Rosengardu je plně profesionální, tudíž se všechny hráčky živí fotbalem. K mému překvapení v Brondby je A tým žen amatérský a ženy platí roční příspěvky 8500 Kč. Což je na naše poměry zvláštní. Nutno dodat, že Brondby je každoročním účastníkem ženské ligy mistrů. V Rosengardu mají příspěvky stupňované v WU15 platí rodiče za hráčku 4500 Kč a v WU17-WU19 7500 Kč roční příspěvek. Co se týče mládeže v Brondby platí jednotné roční příspěvky 8500 Kč.

Jaká je na severu práce s ženskými týmy potažmo mládeží?

Největší rozdíl vidím v práci s mládeží. Na prvním místě je v obou týmech vzdělání. Na školu se klade největší důraz a zodpovědnost nese klub. Pokud nemají hráčky odpovídající prospěch, přichází omezení tréninkové docházky, na to navazuje zkrácení minutáže v utkáních a posledním řešením je, že hráčka klub opustí.

Ani v jednom z klubů nemají jednotnou koncepci. Na rozestavení ani na herní systém se neklade v jednotlivých kategoriích důraz. V mládežnických týmech nemají možnost studia pro zahraniční hráčky.

V Čechách se chystá projekt národní akademie. Je něco podobného v Dánsku nebo ve Švédsku?

V Dánsku ani ve Švédsku národní akademie nejsou, soustředí se hlavně na podporu mládeže v klubech.

Velké téma u nás v ženském fotbale je vzdělání trenérů. Jsme oproti Dánsku, nebo Švédsku pozadu? Jsou to profíci nebo amatéři, kteří chodí do práce?

V obou týmech jsou trenéři A týmů profesionálové zaměstnaní klubem. Trenér Nielsen (BRO) je držitelem A licence UEFA a Jack Majgaard Jensen (ROS) je držitelem UEFA PRO licence.

U mládeže se vyžaduje aktivní a samostatný přístup od trenérů směrem ke vzdělání. Trenéři mládeže jsou většinou držitelé UEFA A licence popřípadě UEFA B licence. Veškeré studium trenérů je hrazeno kluby.

V Rosengardu jsou trenéři zaměstnáni jako učitelé na střední škole, kam dochází většina hráček dorosteneckých kategorií. V Brondby je to podobné jako v České republice. Trenéři chodí do zaměstnání a poté se věnují tréninku v klubu. Hráčky volí studium na školách v Kodani a studium se snaží přizpůsobit individuálními plány.

Kolik je trenérů na kategorii? Je tréninkový proces stejný jako u nás?

V Rosengardu jsou v každé kategorii od přípravek 2-3 trenéři, kteří se věnují 20 až 25 hráčkám. V Brondby je počet hráček přibližně 20 na kategorii, kterým se věnují 2 trenéři.

V tréninkovém procesu vidím největší rozdíl. A tým Rosengardu trénuje 5-7x v týdnu + 2 tréninky zaměřeny na sílu. Vše závisí na počtu utkání v tréninkovém mikrocyklu. V Brondby je to podobné jako v našich předních klubech. Trénuje se 4-5x týdně.

Upřesni počty tréninků, především u mládeže. Mají i nějaké tréninky ve škole?

Mládežnická kategorie Rosengardu WU15 trénuje 4x týdně + jednu tréninkovou jednotku absolvují hráčky ve škole. U kategorii WU19 a WU17 jsou to 4 fotbalové tréninky v týdnu + 3x trénují hráčky během školní výuky. Tréninky jsou vedeny klubovými trenéry.

Trénuje se hodně a hlavně velice intenzivně. Což zatím není v našem prostředí běžné. Obecně vládne představa, že pokud hráčka trénuje víc jak 90 minut a ještě více jak 4 x v týdnu dochází k přetížení. Což je i k zatížení hráček, které jsem v zahraničí viděl milná představa. V Dánsku zrušili minulý rok kategorii WU19 a snížili soutěž na WU17. Soutěže žákyň a dorostenek jsou tedy jenom v kategorii WU15 a WU17. Ke zrušení kategorie WU19 se vyjadřuje větší část ligy negativně a od příští sezóny by se měla soutěž obnovit.

Co obsah tréninkových jednotek? Liší se?

Všechny tréninky byly velice dobře připraveny. Záměr tréninkové jednotky byl jasně zřetelný od úvodní až po závěrečnou část. V samotném rozcvičení se věnují hodně posilování a CORE. Nejvíc mě asi zaujala tréninková jednotka zaměřená na hru hlavou u kategorie WU15 Rosengardu. Trenérka s asistenty se zaměřovala na sebemenší detail už při nácviku a s každou změnou cvičení zvyšovala obtížnost. Ani v jedné tréninkové jednotce jsem neviděl dlouhé prostoje hráček. Opravy a rady hráčkám byly podány hned individuálně, buď trenérkou nebo asistenty. Samotná cvičení a hry byly velice jednoduché s cílem a zaměřením na již zmiňovaný detail. V obou týmech vyžadují co největší počet cvičení a her s míčem. Projev trenérů byl velice klidný. Během tréninků na hráčky trenéři nezvyšují hlas ani v případě, že se momentálně nekoncentrovaly. Spíš docházelo k tomu, že se hráčky upozorňovaly navzájem na soustředěnost a chválily se za provedení daného cvičení.

Zkusíš nám na závěr srovnat jednotlivá prostředí?

Zázemí na Spartě se dá mírně přiblížit k tomu, které mají v Brondby. Co se týče tréninkového procesu a výchovy mládeže dívek, musím říct, že na Slovácku pracují minimálně na stejné úrovni jako v obou zahraničních klubech. Důkazem je titul pro mistra republiky v minulém ročníku ligy dorostenek, ale hlavně popsaný tréninkový proces a předváděná hra. S Duklou trpělivě pracujeme a zlepšujeme jak podmínky zázemí, tak tréninkový proces a věřím, že se v budoucnu kvalitou tréninků a přípravy hráček dokážeme zahraničním klubům i Slovácku vyrovnat.

Slovo závěrem…

A tým Rosengardu se nedá s našimi kluby vůbec měřit. Finance a podpora ženského fotbalu ve Švédsku je na úplně jiné úrovni. S ženským fotbalem v Brondby jsou naše přední kluby srovnatelné. Tam vidím největší rozdíl v zázemí. Týmy v Dánsku nejsou profesionální ba naopak, ale většina talentovaných hráček odchází do zahraničních špičkových soutěží v Německu, Švédsku nebo Francii.

Pokud budu porovnávat mládež, tak největší zlom přichází u kategorie starších žákyň, kde nám pomalu začínají severské celky odskakovat, což je vidět nejvíce u reprezentačních kategorií. Proč?? Nemyslím si, že je to samotnou kvalitou hráček, ale tréninkovým procesem a prací s největšími talenty. Stačí, když si spočítáme kolik tréninkových jednotek ročně absolvují hráčky v českých klubech. Hráčky švédských nebo dánských klubů absolvují přibližně 300 tréninkových jednotek. To jsou hodnoty, které nemůžete dohnat ani sebelepším zázemím nebo trenéry. Řešení, které by mohlo posunout náš ženský fotbal, vidím ve vybudování Národní akademie pro hráčky, které přechází na střední školu. Tímto způsobem by se mohl dorovnat počet tréninkových jednotek a zároveň by došlo ke zkvalitnění České dorostenecké ligy i 1. ligy žen. Podobný model je vytvořen v Belgii.