1. Válečné tažení nejmladších a dívky hrdé na svůj klub

Ani trenérovi se nespalo lehce. Ještě po půlnoci posílal zprávy a žádal o pomoc další fotbalistky, jen aby se válečné tažení mohlo začít. Malé baletky, ani ona, netušily, že hledání posil pokračovalo po noci i celé ráno. Ony musely být soustředěné a tak jim trenér nic neřekl.

Do chladného mlhavého rána vstoupily první slunečné paprsky a s nimi konečně přišly dobré zprávy. Lery nastoupí a tým navíc posílí Lucka. To už ale dojedla snídani a za podpory celé rodiny vyrazila do místa bitvy k rybníku Hamr. Její mladší sestra byla s ní a pomohla jí zvládat rostoucí napětí. Možná i ona jednou nastoupí za Duklu a bude hrdá na svůj klub.

Z dvanácti týmů vstoupily na mokré bitevní pole jako první. Žluté baletky přitahovaly oči soupeřů i jejich doprovodu. Byly sebejisté a přitom krásné. Připravené poprat se o medaile. Ona je nejvyšší v dnešním týmu a tak musí zvládnout své místo v obraně. Nepřišla však jen bránit, ale také dávat góly a nebyla v tom sama.

První zápas bojovaly velmi tvrdě a bolelo to víc než kdy jindy. Přetlačit šikovné kluky TJ Junior se jim však nedařilo a jako by jim chyběl útočník, který bude dávat góly. Jednoho takového měly, ale teď stál v brance. Tento nový tým nemá brankaře a obránci nikdy neměli takovou zodpovědnost a tak to nedopadlo dobře. Dostaly dva góly a musely se vyrovnat s prohrou. Musejí se postavit na nohy a začít od znova.

Teď los padl na ní a ona se statečně postavila do brány. Druhé utkání je tady a to proti Slovanu Kunratice. Dala si do brány maskota, postavila se na špičky a sledovala hru. Její maminka nevěří, že zvládne post brankáře, ale ona se cítila dobře. Každou chvíli a každým dalším zákrokem věděla, že teď mohou vyhrát. Hanka je konečně tam, kde má být. Brala klukům jeden míč za druhým, běhala rychleji s míčem než soupeři bez něj a poslal tým do vedení. Než se kluci rozkoukali, dokázala Hanička přidat další a svůj gól dala i Aliska, která nikdy s týmem nehrála. To už bylo na soupeře moc a začal bojovat. Jeden útočník se prodral až k naší bráně a ona skočila po míči, jako kdyby to trénovala třikrát denně. Střela však byla příliš rychlá a ona poprvé a také naposledy lovila míč z brány. Baletky si své první vítězství v sestavě hráček do ročníku 2008 již vzít nenechaly. Lucka uzavřela skóre na konečných 4:1

Zvládla to. Nevnímala nadšení diváků jen hlas své maminky. Chválila jí za super výkon v bráně a to pro ní bylo moc důležité.

Slunce hřálo stále víc a tráva pomalu usychala. Důvěra. Uznání. Konečně snad ukáže, že si i ona zaslouží nosit slavné logo a žlutý dres baletek. Potřebovala jako sůl takovou podporu a taky tatínka, který jí celou dobu držel palce. Proti Temposaurům nastoupila do obrany. Teď už byla rozhodnutá, že i ona chce být oporou týmu a navíc vedle ní byla připravená Lery. Zná ji již víc než půl roku a slyšela o tom, jak bojovala v bitvě pod Krušnými horami. I tento pátek ji viděla tvrdě pracovat pro tým a přitom nikdo netuší, že se stále pere s nemocí a teplotami.

Zápas začal a do střelecké listiny se dnes podruhé zapsala Lucinka. I ta zažila svůj velký den. Jednou se již trefila a teď podruhé. Atmosféra a vzrůstající tlak Dukly přivedl nakonec Lucku k hattricku. Soupeř se však nevzdával a náš náskok snížil na 2:1. Musíme to zvládnout!

Ještě nikdy nedala v zápase gól. Nikdy se necítila tak dobře. Měla podporu rodičů. Kamarádky kolem sebe a soupeři často byli menší než ona. Zhluboka dýchala a občas zakopávala o drny v rozbitém trávníku. Zastavovala útoky soupeřů a zkoušela útočit. „Kdo je nejlepší … Kdo vyhraje … Kdo dá nejvíc gólů … „ stále to slyšela ve své hlavě. Dukla!!!

Zabrala ještě víc. Dostala se před branku soupeře a v pádu vystřelila. Gooooól. První goooól za Duklu Praha, za Žluté baletky. Dostala spoustu ran, ale byl to gól. Její první. I když soupeř ještě jednou snížil na 3:2, baletky si vítězství už vzít nenechaly.

Další zápas byl úplně jiný. Věděly, že výhra znamená medaile, ale Slavoj Podolí byl jeden z nejlepších týmů a Dukla prohrála 7:1 Ten jediný gól Dukly dala ona. V jednom turnaji dala dva góly a teď cítila, že se tato trefa slavit nebude. Nedokázala se z něj radovat. Dukla nevyhrála a její kamarádku Lery zranili. Ještě jeden zápas a pak už vydechnutí.

Poslední zápas proti Sokolu Lipence. Věděla, že výhra je stále posouvá na medaile a tak se ze všech sil pustila do boje. Bojovaly všechny a najednou byla vidět i Nikitka, která je nejmladší členkou týmu. Byl to její první turnaj. Den kdy poprvé oblékla dres Dukly a přitom trénovala snad jen třikrát, nebo čtyřikrát.

Zápas dlouho nezaznamenal žádnou trefu, až nakonec znovu zabrala Hanička. Byl to asi jeden z nejlepších zápasů, který hrála. Kapitánka posunula svůj tým gólovou trefou na průběžné druhé místo v turnaji. Soupeř však byl velmi kvalitní a záhy se mu podařilo srovnat. Boj pokračoval. Dukla měla být opět bez medaile. Hanička se prokličkovala obranou, připravila si míč na svou silnou nohu a vystřelila. Neuvěřitelná rána z tak malé nožičky otřásla brankovou konstrukcí. To je smůla. To snad ne. Zabraly ještě více, ale po této tyčce se skóre již neměnilo. Dukla skončila čtvrtá, jen díky nepříznivému vzájemnému zápasu s třetím v pořadí.

Bylo to za ní. Odvedla super práci pro tým a stejně na tom byly všechny. Z 6 holek 4 skórovaly, ale stále to nestačilo. Nakonec všechny dostaly medaile a ona i velkou pochvalu. Sladkou odměnu od maminky a pochvalu od táty. Byli na ní hrdí. Ona byla hrdá na sebe i na svůj klub. V Dukle holky dostávají šanci a ona ji dnes proměnila ve své první dva góly. Už ví jaké to je a příště si za tím zase půjde naplno.