Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Jan Brumovský

Severočech, kterému se kvůli jeho drobné, nevysoké figuře říká Komár a který s fotbalem začínal ve Hvězdě Trnovany, se narodil 26. června 1937. Jeho talentu si poměrně brzy všimli v Teplicích, ale po příchodu na vojnu do Prahy v roce 1957 zvolil tichý, nenápadný a skromně vystupující Jan vojenskou kariéru a svůj fotbalový život spojil na třináct let s Duklou. Nastupoval v brýlích, nebo s kontaktními čočkami. To aby na míč, na branku, na spoluhráče i protihráče viděl opravdu ostře. Nelze se tedy divit, že když se fotbal začal hrát i pod reflektory, neskákal Brumovský nadšením. Umělé osvětlení dost zkresluje a mate.

Ač proti sobě měl znatelně vyšší protivníky, dokázal je Brumovský přehrávat v hlavičkových soubojích, jeho odraz a výskok byly excelentní. „Ve své době patřil k nejrychlejším hráčům. Dovedl zaběhnout sto metrů bez speciálního tréninku za 11,2 jako Vacenovský. A právě tato obrovská rychlost, spojená s výbušným startem, zvyšovala jeho platnost v systému čtyři – dva – čtyři, jehož útočná síla byla založena na rychlé hře křídel. Komár dovedl rychle zatáhnout, naběhnout na dlouhý pas a i v té rychlosti prokazoval výbornou techniku. Nepatřil k samoúčelným driblérům a kouzelníkům s míčem, ale v dlouhé kličce oběhl prudce bránícího soupeře, a než ten se otočil, byl Honza pryč. Tento způsob hry byl důležitý zejména pro zakončování ze středních pozic. Nebyl žádný ostrostřelec, ale v koncovce mu pomáhala rychlá orientace, bleskové naběhnutí. Zvlášť parádní byly jeho góly z takřka akrobatických robinsonád hlavou.“ Tak kdysi viděl Brumovského trenér Jaroslav Vejvoda.

Možná se Jan Brumovský měl narodit spíš v Brazílii, než na severu Čech. Válel totiž nejlépe a nejraději v horku pod sluncem rozpálenou modrou oblohou. Ale když pršelo a trávník se proměnil v blátivou oranici, dokázal díky své subtilní postavě a lehkým nohám taky nadělat ze soupeřových obránců „trhací kalendář“.

Dres reprezentačního A-týmu oblékl čtyřikrát. Jeho handicap, slabší zrak, byl důvodem, proč utkání v dresu se lvíčkem na prsou nebylo víc. Fotbalově na to pravé křídlo Dukly mělo bez debat. V roce 1964 si Jan přivezl stříbrnou medaili z olympijského turnaje v Tokiu, kde Československo prohrálo až ve finále s Maďary 1:2. Jediný gól našich vstřelil ve finále on. Stříbro z Tokia je pro něj nejcennější trofejí.

Po skončení svého působení v Dukle odešel Brumovský na čas do Benešova, kde společně s dalšímu dukláky Vacenovským, Čadkem a Jelínkem pomohl vybojovat postup do středočeského krajského přeboru.

Jan Brumovský vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Další etapu svého života zasvětil trenérské práci. Na Julisce působil jako hlavní trenér mládeže, poté jako asistent trenéra A-týmu Ivo Viktora. Společně s Jánem Huckem vedl Brumovský československý olympijský tým a v letech 1978 až 1980 pracoval jako asistent trenéra národního mužstva Jozefa Vengloše.

Dukle zůstal Jan Brumovský věrný po celý život až dodnes.

Fotbalová kariéra:

• 1949–1955: Hvězda Trnovany
• 1955–1956: Tatran Teplice
• 1957–1970: Dukla Praha
• 1971–1972: ČSAD Benešov

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• v lize 230 utkání, 42 branky (Dukla Praha)
• 1958: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1961: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1961: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1962: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1963: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1964: OH v Tokiu, stříbrná medaile; ve finálovém utkání s Maďarskem (1:2) autor naší jediné branky
• 1965: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1966: mistr Československa (Dukla Praha)
• v reprezentaci čtyři utkání
• v PMEZ 17 utkání, 3 branky
• v PVP 3 utkání