Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

František Veselý

V pátek dne 6. listopadu 2009 se fotbalová veřejnost naposledy rozloučila s legendárním pravým křídelním útočníkem Františkem Veselým. Nikdo nepochybuje o tom, že Veselý, mistr Evropy z roku 1976, byl jednou z největších osobností fotbalové Slavie v její historii. A nikdo by si to ani nedovolil zpochybňovat. Vždyť právě jemu připadla čest otevřít slavnostním výkopem nový stadion v Edenu při exhibičním utkání proti Oxford University.

Ne každý ovšem ví, že František Veselý oblékal i dres Dukly Praha. A ne každý z těch, kteří to vědí, je informován o tom, že Veselý získal svůj jediný titul mistra ligy právě na Julisce. V sezoně 1963–1964 sehrál v dukelském dresu šest ligových utkání, vstřelil jeden gól a zapsal se do análů jako ligový šampión po boku třeba Šafránka, Čadka, L. Nováka, Masopusta, Pluskala, Gelety, Brumovského, Vacenovského, Jelínka či Kučery.

Traduje se, že Veselý byl v Dukle na vojně. To je samozřejmě pravda. Ne však celá! Pro mnohé fotbalové příznivce to možná bude překvapení. Jeden z největších slávistů, byť ne právě vzrůstem, se totiž rozhodl v Dukle zůstat celých pět let. A nebylo divu, vždyť v ročníku, kdy na Julisce oslavil mistrovský titul, hrála jeho Slavia (ještě pod vnuceným názvem Dynamo Praha) ve II. lize o záchranu. A to doslova! Nakonec sešívaní získali o tři body víc než Slavoj Praha, který sestoupil. Kdo se tedy mohl Veselému divit, že dal přednost špičkovému klubu před tehdy sotva průměrným druholigovým? Jak to tehdy bylo, na to vzpomíná v knize publicisty Aleše Pivody Dukla do toho! dlouholetý předseda fotbalové Dukly Rudolf Kocek.

„Zmíněný přestup Františka Veselého nepostrádal punc zajímavosti. Hráčem Dukly se stal ještě jako dorostenec. V Dukle prokazoval svůj talent a rozhodl se, že v ní bude působit trvale. Po roce základní vojenské služby byl na vlastní žádost přijat jako voják z povolání – za prominutí jednoho roku prezenční služby podepsal závazek sloužit v armádě po dobu pěti let a získal i vojenský byt.

Z iniciativy Odboru přátel Slavie, konkrétně spisovatele Pavla Hanuše, byla Dukla požádána o roční hostování Františka Veselého ve Slavii s tím, že tak pomůže vršovickému klubu k návratu do první ligy. V tehdejším hotelu Družba na pražském Václavském náměstí podepsali v kanceláři jeho ředitele předsedové Dukly a Slavie dohodu o ročním hostování Veselého ve Slavii. Ta tak získala skutečnou posilu. Nejen zadarmo, ale navíc i hráče placeného nadále armádou, konkrétně u útvaru umístěného v Praze 10, kam byl Veselý z Dukly přechodně přemístěn.

Rok rychle uplynul, Slavia na jaře 1965 skutečně postoupila do ligy, euforie široké obce slávistů, kteří se už těšili na obnovené ligové derby, vrcholila. Taky Veselý na hřištích v sešívaném dresu zářil. V té době se měl vrátit do Dukly. Před Duklou byly dvě možnosti: buď stroze vyžadovat respektování podepsané dohody a podstoupit mediálně ostře sledovaný souboj na poli fotbalové diplomacie, jehož výsledek byl stejně velmi nejistý, nebo vyslovit souhlas s přestupem Veselého do Edenu. Sám jsem byl pro druhé řešení s tím, že v Dukle si je obhájím. Ovšem v kompetenci vedení Dukly nebylo rozhodovat o ukončení pětiletého závazku Veselého ke službě v armádě.

Nakonec se tato záležitost řešila na tehdejších vysokých místech – i Slavia tam měla řadu příznivců, a tak byl Veselý z armády předčasně uvolněn. Ve vzájemných utkáních Dukly se Slavií nás pak František mnohokrát potrápil. Ve Slavii ovšem dosáhl svého fotbalového maxima, a bylo tomu tak i ve prospěch celého čs. fotbalu, do jehož historie se Veselý nesmazatelně zapsal zejména na mistrovství Evropy v roce 1976.“

Tolik vzpomínka Rudolfa Kocka.

František Veselý sehrál své poslední utkání v životě dne 28. října 2009 v severočeské Bílině jako kapitán týmu internacionálů. „Bylo neuvěřitelné, jak celý zápas běhal po křídle. Jako by mu bylo pětadvacet,“ líčil jeho spoluhráč v týmu, někdejší záložník Dukly Praha František Štambacher. „Odpoutal se od hráče, každého mladého předběhl. Pořád ho vidím před sebou. Mladí se až báli, že je zesměšní. Lidi se smáli, jak soupeřům utíkal,“ dodal o deset let mladší „Štambi“.

Dva dny poté, dne 30. října, zemřel František Veselý, sportovec každým coulem, zapřisáhlý nekuřák a abstinent, ve svém bytě. Zradilo ho jeho srdce.

Fotbalová kariéra:

• 1954–1961: Slavia Praha (tehdy Dynamo)
• 1961–1962: Dukla Praha (dorost)
• 1962–1963: Dukla Praha (junioři)
• 1963–1964: Dukla Praha (A mužstvo)
• 1965–1980: Slavia Praha
• 1980–1981: Rapid Vídeň (Rakousko)
• 1981–1983: Sparkasse Zwettl (Rakousko), 3. liga
• od 1983: regionální kluby (Rakousko)    
  

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• 1976: Mistr Evropy – Bělehrad
• 1965–1977: v reprezentaci 34 utkání, 3 branky
• v lize 414 utkání (z toho 6× Dukla Praha)
• v lize vstřelil 62 branek (z toho 1× za Duklu)
• 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
• nej. gól kariéry: v semifinále ME 1976 proti Nizozemsku