Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Miloslav Jícha

Miloslav Jícha, dlouholetý tajemník fotbalové Dukly, je také nesmazatelně spjat s historií a úspěchy klubu. V roce 1956 zavítal na Strahov jako adept na duklácký dres. „Zkoušel jsem to taky jako fotbalista, ale na Dukle brzy poznali, že mnohem víc než jako hráč můžu být klubu užitečný jako funkcionář. Konkrétně mi to nabídl tehdejší trenér mládeže Bohumil Musil – a já jsem mu za to dodnes upřímně vděčný, “ přiznává Jícha otevřeně.

Kopačky a dres tedy nechal ve skříni a od 1. ledna 1957 už v Dukle pracoval tento zdvořilý a ochotný muž jako sekretář mládeže!

Miloslav Jícha si dobře pamatuje na časy, kdy fotbalová Praha dávala duklákům jaksepatří najevo, že je bere jako „protekční a protežovaný“ klub.

„Zažívali to trenéři, my funkcionáři, zažívali to dorostenci, ba i žáci. Zejména v padesátých letech. Dukla prostě měla pověst klubu, který jiným bere hráče, a veřejnost jí ten cejch hned tak nehodlala odpárat. Až v letech šedesátých se hrany začaly trochu obrušovat. Praha totiž nemohla nevidět, že Dukla postupně vychovala a pak jiným klubům nabízela řadu výborných fotbalistů. Tak třeba do Sparty odešli z duklácké mládežnické líhně Tichý a Pakosta, do Bohemky Horák a Holeček, do Motorletu Škrabánek s Erbanem, do Radotína Korbelář…“

Když se dá pan Jícha, od 3. června 2006 laureát Ceny dr. Václava Jíry, do vzpomínání, bylo by to skoro na samostatnou knihu. „Vždycky si připomenu, jakými velkými vzory byli pro kluky, kteří kopali za duklácké žákovské či dorostenecké týmy, Josef Masopust, Sváťa Pluskal, Láďa Novák, pak třeba Ivo Viktor…“ říká Jícha. „Ale ono nešlo jen o to, že ti borci hráli ligu, evropské poháry, že reprezentovali republiku na mistrovství světa či Evropy. V Dukle jsme totiž měli třeba i kluky ze sociálně slabších rodin. A velcí hráči našeho fotbalu, jakými byli právě Masopust, Pluskal, ale třeba i Ivo Urban, pozdější uznávaný sportovní novinář, věnovali klukům, jejichž rodiče na to prostě neměli, oblečení, kalhoty, košile… Trenér Musil třeba dohodl jedné mamince, která měla v Dukle svého syna, možnost uklízet u jednoho tehdy dost známého pražského lékaře. Takže i taková tehdy byla fotbalová Dukla…“

V roce 1960 nastoupil Miloslav Jícha na uvolněné místo tajemníka sportu Dukly Praha. Vykonával ji pak až do 30. června 1997. Spolehlivě, svědomitě, precizně.

„Zažil jsem nejslavnější éru Dukly, kterou dělím na dvě etapy. Tou první rozumím konec padesátých a počátek šedesátých let minulého století. Jejím vrcholem bylo druhé místo reprezentace ČSSR na mistrovství světa v Chile roku 1962, kde hrálo pět fotbalistů Dukly. Druhou etapou pak byla léta sedmdesátá, kdy národní tým vybojoval v roce 1976 zlato na mistrovství Evropy v Bělehradě. Zažil jsem na Julisce ovšem i hodně krušné chvíle. Byl jsem i u toho, když Dukla spadla až do ČFL,“ připomíná sekretář.

Po určitou dobu potom působil Miloslav Jícha v Příbrami, kam A-tým Dukly přešel po návratu z II. ligy zpět mezi elitní šestnáctku tuzemských klubů.

V létě roku 2007 se ale rád vrátil na Julisku a stal se sekretářem FK Dukla Praha, který právě znovu vstupoval do sféry profesionální kopané. Tuto funkci vykonává Miloslav Jícha stále. Vykonává ji tak, jak je u něj už desítky let zvykem. Spolehlivě, svědomitě, precizně.