Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Jan Fiala

„Na podzim 1976 se zranil dlouholetý a dobrý obránce Dukly Jarda Bendl a trenér Vejvoda mě v Teplicích poprvé poslal na ligový trávník. Tenkrát jsem se zařekl, že na trávníku i v přípravě udělám všechno pro to, abych se v sestavě udržel, a ono se mi opravdu dařilo. Aby se hráč prosadil v lize, musí mít kromě fotbalových kvalit i štěstí. A já jsem ho měl. Tím pádem měl ovšem Jarda Bendl smůlu, protože už si pak v Dukle moc nezahrál a zanedlouho z Julisky odešel. Ve fotbale to tak bývá,“ vzpomíná Jan Fiala, jeden z nejlepších obránců v historii Dukly, ale i československé kopané.

První krůčky s fotbalovým balónem zvládal ve Slatinicích u Olomouce. Odtud zamířil do blízkého Uničova, kde kopal za divizní Strojírny. Pak dostal povolávací rozkaz a jeho život se navždy změnil. To mu bylo devatenáct.

„V letním nástupním termínu branců roku 1975 jsem přijel na výběr do Tábora. Tenkrát se mnou narukoval Milan Šíp a já jsem se na něj koukal jako na hotového fotbalistu se vším všudy. Však taky před vojnou kopal ligu za Plzeň, kdežto já jen divizi v Uničově. A to byl rozdíl. Oba jsme zřejmě pánům Masopustovi a Pavlisovi padli do oka, a tak jsme spolu narukovali do Dukly. U Šípa mě to nepřekvapilo, ale já sám jsem se nestačil divit, když si mě z Tábora odváželi na Julisku,“ připomíná Fiala své dukelské začátky.

Ročník 1975–1976 odehrál podle očekávání v béčku, které v té době sídlilo v Hradci Králové. Sešel se tam kvalitní tým, s Fialou oblékal duklácký dres i Standa Pelc a na jaře mohli mladí junioři Dukly slavit postup do III. ligy. V roce 1975 dosáhli junioři Dukly ještě jednoho velkého úspěchu. Pod Masopustovým vedením vyhráli silně obsazený tradiční turnaj Coppa Carnevale v italském Viareggiu. Ve finále vyklepla Dukla Praha 1:0 AC Milán!

„To byl velký úspěch a mně se dařilo, a tak mi už na jaře 1976 Josef Masopust řekl, že by v Dukle měli zájem, abych tu zůstal. Samozřejmě, nepočítal jsem s tím, že bych hned kopal ligu, ale byl jsem rozhodnutý trpělivě trénovat a počkat na šanci. Však to jednou přijde, říkal jsem si a spolu s Pepíkem Novákem jsme to Dukle a podepsali. Trénovali jsme s áčkem, jezdili jsme do Hradce Králové hrát za béčko a musím říct, že to pro mě tehdy v mých dvaceti letech byla krásná doba.“ Potom přišlo už zmíněné zranění Jaroslava Bendla. A na jaře 1977 už slavil Jan Fiala první titul mistra republiky. Ještě mu nebylo ani jednadvacet let.

„O titulu rozhodoval zápas na Slavii. Bylo psí počasí, zima, v Edenu lilo, a my jsme přijeli s bíločervenými dresy. Slávisté tenhle náš taktický manévr, který tenkrát řády připouštěly, jen těžce vydýchávali. Samotný zápas byl neskutečně tvrdý, nervózní, brankář Slavie Zlámal ostře fauloval Ivana Bilského, na trávě zalité záplavou vody se jiskřilo od kopaček. Na obou stranách faul stíhal faul, diváci si žádnou fotbalovou krásu neužili,“ vzpomíná Fiala. „Vyhráli jsme 1:0, Slavii jsme prakticky vzali šanci na titul a sami jsme udělali rozhodující krok,“ dodává Honza. Mistrem republiky se pak stal ještě dvakrát.

V roce 1982 vyhlásili sportovní novináři Fialu Fotbalistou roku. To považuje za vůbec největší úspěch své fotbalové dráhy. „Fotbal je kolektivní sport. Úspěch v něm dosáhne celé mužstvo, i když každý jednotlivec na něm má svůj podíl, větší či menší… Ale být Fotbalistou roku, to je úspěch individuální. A mě novináři zvolili před takovými borci, jakými byli Přemek Bičkovský a Milan Čermák. Myslím, že Přemka to tenkrát mrzelo, zatímco já jsem si úspěch jaksepatří užíval,“ připomene Fiala. „Dukle vděčím za všechno, za celou svou sportovní kariéru i za to, že jsem mohl hrát v národním mužstvu. Už v létě 1977 jsme jako čerství mistři ligy hráli letní turnaj ve španělské La Coruně. Účastnily se i Real Madrid a brazilský klub Fluminense Rio de Janeiro. A za něj hrál legendární mistr světa Rivelino. Velmi dobrý fotbalista, bezvadný technik s mimořádnou kopací technikou. Měl úžasnou levačku, znamenitě nahrával, přitom se díval na druhou stranu, než kam posílal míč. Docela jsme se tenkrát bavili – my jsme měli za vítězství tři sta korun a oni, když se to přepočetlo, třicet tisíc,“ usmívá se Fiala.

Na Julisce zažil celkem tři trenéry – Vejvodu, Nováka a Lopatu. A pak odešel na zahraniční angažmá do Francie.

Dnes Jan Fiala působí jako asistent trenéra dukelského A-týmu Güntera Bittengla. Prostě – srdcem je pořád duklák.

Fotbalová kariéra:

• do 1972: Slatinice u Olomouce
• 1972–1975: Strojírny Uničov
• 1975–1985: Dukla Praha
• 1986: AC Le Havre (Francie), FC Bourges (Francie)
• po návratu: SK Černolice

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• v reprezentaci 58 utkání, jedna branka
• 1980: mistrovství Evropy v Itálii, nesehrál žádné utkání
• 1982: mistrovství světa ve Španělsku
• 1977: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1979: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1981: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1982: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1983: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1985: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1982: Fotbalista roku
• v lize 310 utkání, dvě branky (Dukla Praha)