Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Josef Vacenovský

Fotbal měli u Vacenovských v krvi. Starší syn Zdislav hrával dobře za Vítkovice a zájem o něj měla i Sparta, mladší Toník vojačil v Dukle. Když odešel do civilu, vrátil se na jižní Moravu. Ale nejlepším fotbalistou byl prostřední syn Josef. Pravá spojka Dukly v časech její největší slávy.

Do Prahy si ho z jižní Moravy přivedl trenér Karel Kolský poté, co dorost ratíškovického Baníku vyhrál přebor republiky a Josef Vacenovský na tom měl lví podíl. Býval to tichý, nenápadný a veselý kluk, který starším spoluhráčům dlouho uctivě vykal. Přišel v roce 1956 odsloužit vojnu tehdy na Strahov. Potkal se tam s dalším nováčkem Janem Brumovským a Kolský je postavil do útoku vedle sebe. Vácu na pravou spojku, Komára na pravé křídlo. Časem se ofenzivní šik Dukly ustálil v podobě Brumovský – Vacenovský – Borovička – Kučera – Jelínek. Tahle pětice byla ve své době nejlepší útočnou řadou u nás a jednou z nejlepších v Evropě.

Vacenovského, jednu z klíčových opor Dukly v šedesátých letech minulého století, viděl trenér Vejvoda takto: „V přípravě poctivec k pohledání. Na hřišti dokázal celý zápas ve velké rychlosti neúnavně „pendlovat“ dopředu i dozadu. Říkalo se, že když útočník jde zpět a hned zase dopředu, nemá už sílu na zakončení. Váca to popřel. Jeho předností byla právě nenadálá koncovka. Ne nějaká razantní, zakončená bombou nebo efektní střelou. Ale když se vytvořila situace, přiřítil se tam odněkud zezadu nebo od lajny a dal branku. Stále se vracel, zakládal protiútoky a kolem stratégů Borovičky a Masopusta toho oběhal ze všech nejvíc. Pro mě jako trenéra bylo nejpodstatnější, že u Pepíka jsem se mohl spolehnout vždycky na velmi solidní, někdy i vynikající výkon. Neměl prakticky žádné výkyvy. Po léta. Na hřišti byl nejdřív na křídle, pak na spojce. Dřel po celém hřišti, míč vodil z hlubokého zázemí se vztyčenou hlavou, takže měl výborný přehled o soupeřích i spoluhráčích. U málokterého fotbalisty vidíme tak dobré podvědomé vedení míče, jako tomu bylo u Pepíka Vacenovského.“

Když se kalendář zastavil u data 23. června 1969, přišel čas loučení. Josef Vacenovský nastoupil k poslednímu utkání ve žlutočerveném dresu. A loučení s Juliskou se mu povedlo náramně, Váca totiž zápas – finále Československého poháru Dukla v. Pardubice – rozhodl gólem z přímého kopu! Odešel pak do Belgie. Po návratu do Československa si v roli hrajícího trenéra ještě zakopal za ČSAD Benešov. A aby to benešovským fotbalistům šlo jako z partesu, pozval si ke Konopišti i bývalé spoluhráče z Dukly Brumovského, Čadka a Jelínka. S těmi borci Benešov vykopal postup do středočeského přeboru.

Po úspěšném období v Benešově, kde díky Vacenovskému a dalším exduklákům město fotbalem žilo, se Josef ještě jednou vrátil do Lokerenu jako asistent trenéra. V Belgii je skoro jako doma. „Do Lokerenu jezdím jako do Ratíškovic,“ směje se Vacenovský. On to byl, kdo se zasloužil o přestup českých fotbalistů Kollera, Zítky, Pěničky, Vonáška i Budky do Lokerenu, v případě prvních dvou potom i do Anderlechtu.

Dukle zůstal věrný. A kdykoli se na Julisce sejdou hráči staré gardy, přijde i Váca. „Mrzelo mě, že Dukla ve vrcholovém fotbale skončila, myslím, že se v něm mohla a měla udržet. Ze srdce si teď přeji, aby se jednou vrátila nejen do první ligy, ale i do evropských pohárů,“ vyznal se Josef Vacenovský.

Fotbalová kariéra:

• do 1956: Baník Ratíškovice
• 1956–1969: Dukla Praha
• 1969–1971: ARA La Gantoise (Belgie)
• 1971–1972: KSC Lokeren jako hrající as. trenér (Belgie)
• 1972–1978: ČSAD Benešov jako hrající trenér

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• v reprezentaci jedno utkání (1964)
• 1960: Evropský pohár (mistrovství Evropy), v závěrečné části neodehrál žádný zápas
• v PMEZ 32 utkání, sedm branek, v PVP čtyři utkání, (Dukla)
• v lize 270 utkání, 67 branek
• 1958: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1961: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1961: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1962: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1963: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1965: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1966: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1966: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1969: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1961, 1962, 1963, 1964: vítěz Amerického poháru (Dukla)
• 1967: semifinalista PMEZ – Celtic Glasgow