Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Svatopluk Pluskal

O tom, že se na Moravě rodí vynikající fotbalisti, se nemusíme sáhodlouze rozepisovat. Ale takových hráčů s velkým H, jako byl Svatopluk Pluskal, bylo přece jen málo. Fotbalové umění se učil ve Zlíně, v Baťově městě, které později skoro na čtyři desítky let dostalo název Gottwaldov. Za tamější klub kopal Pluskal až do nástupu na vojnu.

Trenér Dukly Jaroslav Vejvoda na první setkání s Pluskalem vzpomínal s humorem: „Poznal jsem ho ještě jako hráč. Ve Vítkovicích. Tam hrál Sváťa svůj první mistrovský zápas za Gottwaldov zrovna o postup do první ligy. My jsme vedli brankou Bicana, rozhodčí proti nám zapískal desítku. Mezi soupeři zavládla nervozita, nikdo na to nechtěl jít. Ani takoví staří kozáci jako Křižák, Sršeň, Majer nebo Hlobil. A najednou vidím, jak chytili za tričko toho nejmladšího, takového šlachovitého, hubeného blonďáka, samá ruka, samá noha, a vlečou ho ke značce pokutového kopu. Jen jsem zaslechl: „Ananásku, jak ji nedáš, rozbijeme ti hubu!“ Sváťa se rozběhl, náš gólman Petruška skočil k tyči a balón skončil uprostřed branky, v síti. Pluskal se potom po létech dušoval, že chtěl skutečně střílet k tyči. Brankář to poznal podle pohledu, ale Ananásek se skutečně netrefil. Možná, že to tak nebylo. Ale pro Sváťu je to typické. Dokázal si i sám ze sebe dělat legraci a všechny své zásluhy vždycky tak nějak rozpačitě „shodit“.

Časem se fotbalový svět naučil znát a s úctou vyslovovat dvě příjmení českých „dvojčat“ – Pluskal a Masopust. To byl tandem, který Dukle záviděli všude, kde se fotbal hraje. Přitom ti dva se od sebe dost lišili. Pluskal vysoký, šlachovitý blonďák, Masopust naopak černovlasý, sporý a výškou tak průměr. I povahově byl každý svůj. Masopust měl rád pořádek, i když na něm „nerajtoval“ až tolik, jako třeba kapitán Dukly Ladislav Novák. Pluskal klidně nastoupil k utkání v kopačkách, na kterých mu týden schlo bláto z předchozího mače. Říkal, že je to „vítězné bláto“, a Masopust se jen chytal za hlavu… Jako drtivá většina fotbalistů v Dukle i Masopust byl nekuřák. To Pluskal si čas od času zapálil. Myslel si, že tajně. Ale spoluhráči o jeho vášni věděli a věděl to i trenér Vejvoda. Mlčky to přehlížel, protože mu bylo jasné, že Sváťově mimořádnému fyzickému fondu nějaká ta cigaretka moc neuškodí…

Mnoho fotbalových pamětníků žije v omylu, že se Josef Masopust a Svatopluk Pluskal setkali až na pražském Strahově v ATK. Bylo to ovšem jinak. Masopust, tehdy hráč Teplic, a Pluskal z Gottwaldova spolu poprvé oblékli v jedné šatně stejný dres v reprezentačním výběru juniorů, v těch časech nazývaném Lvíčata. Do ATK pak narukoval Pluskal nedlouho před Masopustem. Novák za nimi přišel jako třetí. Někteří jim kvůli jejich vynikající fotbalové výkonnosti a skvělých kousků, které na hřištích dovedli předvést, začali říkat „svatá trojice“.

„Hrál vždy s plným nasazením. Chodil ze hřiště s mokrým dresem. Nikdy necouvl,“ hodnotil trenér Vejvoda Pluskalovo pojetí fotbalu. „Plnil naprosto spolehlivě taktické zásady, jako málokdo. Většina hráčů se nechává strhnout vývojem hry a často buď porušují, nebo zapomínají stanovené pokyny. Sváťovi se to nestávalo. Jen jednou na ně zapomněl při utkání Poháru mistrů s Borussií Dortmund a také jsme to pěkně odnesli. Ostatně v tom zápase se to nestalo jen jemu…“ (Dukla prohrála doma 0:4). „Jinak byl samorost. Bodrý, veselý. Uměl kluky v rozhodujících okamžicích podržet. Hráči k němu měli hned od začátku důvěru. Se vším se mu svěřovali. Jeho způsob hry byl riskantní. Hlavně pro něho. Nebyl technik. Nahrazoval to vlastním způsobem. Dokázal svýma dlouhýma nohama protihráče doslova obklíčit. V kritických momentech, když už se zdálo, že mu útočník unikne, mu skočil pod nohy a vypíchl míč. Nebo prostě chytil ránu na sebe, těch ran dostal nepočítaně. Kapitola sama pro sebe byla Sváťova hlava. Měl ve hře i ve střelách hlavou snad větší přesnost a techniku než v ráně nohou. Na tréninku dřel víc než ostatní. Víc než bylo třeba. A ještě si stačil odskočit mezi atlety pomoci středotraťařům. Jeho výdrž byla obdivuhodná. Nenarodil se jako velký fotbalista, ale díky svým vlastnostem se jím stal. Svou neúnavnou dřinou a spolehlivostí při obranné hře dával Masopustovi klid, aby mohl rozvíjet před ním své strategické kombinace. Hráli spolu poslepu,“ říkal Vejvoda.

Svatopluk Pluskal se do historie našeho fotbalu zapsal hned několikrát. Mimo jiné taky tím, že začal úspěšně uplatňovat nový herní prvek – skluz. V každém případě ho ovládal nejlépe ze všech borců, kteří tehdy po ligových trávních pobíhali. Pluskal se nerozpakoval jít do skluzu i na škvárovém hřišti. Že mu až do jeho smrti zůstaly pod kůží její zbytky, klidně dosvědčí celá řada těch, kteří ho osobně znali.

Sepp Herberger, legendární trenér německého národního týmu z dob, kdy byl Pluskal hvězdou evropského fotbalu, zmiňovaný způsob Svatoplukovy hry komentoval slovy: „Celé generace zadáků se od Pluskala naučily vysoce účinnému stylu prvku – čistému skoku pod nohy soupeře. To je Pluskalův přínos do fotbalu, který přetrvá věky.“

V lize odehrál Svatopluk Pluskal 282 utkání a nastřílel 37 branek. Za národní mužstvo odehrál 56 utkání a vstřelil jeden gól.

Ze světového šampionátu Chile si v roce 1962 přivezl stříbrnou medaili, dva roky předtím startoval na mistrovství Evropy v československém mužstvu, které skončilo na třetím místě. Když v roce 1963 slavili Angličané sto let svého fotbalu, hry, kterou právě oni darovali celému světu, uspořádali na londýnském Wembley utkání svého reprezentačního týmu proti světovému výběru. A za tým FIFA si zahráli i tři Čechoslováci – Josef Masopust a Svatopluk Pluskal z Dukly Praha spolu s Jánem Popluhárem ze Slovanu Bratislava. Každý z pozvaných fotbalistů dostal od FIFA jako startovné v tomto utkání 60 anglických liber. A k tomu jim do peněženek přibyla ještě polovina této sumy jakožto diety na celkově šestidenní pobyt – pět liber na den. Na takové peníze si tenkrát Pluskal či Masopust v Dukle nepřišli ani po odehrání pěti, šesti utkání v naší lize!

Podobně jako Ladislav Novák, i on dal Dukle vale v roce 1966 a zamířil do tehdy druholigového Jablonce nad Nisou. Po skončení hráčské kariéry se Pluskal vydal na trenérskou dráhu. Vršovickou „Bohemku“ dovedl k postupu zpátky do 1. ligy, trénoval Škodu Plzeň i týmy v nižších soutěžích. Renomé si vysloužil na Kypru, kde působil v roli kormidelníka klubu Enosis Neon Paralimni.

Od února 2004 byl Svatopluk Pluskal upoután na lůžko po vážné mozkové příhodě. Po dlouhé nemoci pak zemřel na sklonku května 2005 v ústeckém domově důchodců.

„Houževnatý, výborně hlavičkující záložník. Více než deset let považován za hráče evropské třídy,“ praví se o něm v Malé encyklopedii fotbalu. Svatopluku Pluskalovi patří úcta a poděkování všech, kteří se k Dukle hlásí a kteří jí fandí.

Fotbalová kariéra:

• 1947–1951: SK Letná Zlín (Svit Gottwaldov)
• 1952–1966: ATK, ÚDA, Dukla Praha
• 1966–1967: LIAZ Jablonec

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• v lize odehrál 282 utkání a nastřílel 37 branek
• 1954: mistrovství světa ve Švýcarsku
• 1958: mistrovství světa ve Švédsku
• 1960: mistrovství Evropy v roce 1960, bronzová medaile
• 1962: mistrovství světa v Chile, stříbrná medaile
• 1953: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1956: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1958: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1961: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1962: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1963: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1966: mistr Československa (Dukla Praha)
• za národní mužstvo odehrál 56 utkání a vstřelil jeden gól
• 1961, 1962, 1963, 1964: vítěz Amerického poháru (Dukla)
• 1962: Pluskal svým gólem rozhodl finále Amerického poháru proti brazilskému týmu FC America
• 1963: start za tým FIFA v roce 1963 (společně s Josefem Masopustem a Jánem Popluhárem) proti Anglii v rámci oslav století anglické kopané