Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Josef Masopust

Datum narození:	09.02.1931
Místo narození:	Střimice u Mostu

Dne 26. prosince 2000 byly vyhlášeny výsledky ankety časopisu Gól o českého Fotbalistu století, ve které hlasovali uznávaní tuzemští fotbaloví odborníci. Kandidátů byla celá řada, protože naše kopaná představila světu nejednoho borce světové extratřídy. Kandidátů se nabízelo víc – Plánička, Puč, Bican, Kvašňák, Pluskal, Novák, Viktor, Panenka a další. Také hráči nejmladší generace – Poborský, Šmicer, Nedvěd. Vyhrát ovšem mohl jen jeden. A vyhrál Josef Masopust z Dukly Praha. První český držitel Zlatého míče pro nejlepšího hráče Evropy.

Sám Masopust si tohoto ocenění velmi považuje. „Jsem Čech, fotbal jsem hrál v Čechách, a tak si tohoto ocenění vážím ještě víc, než Zlatého míče,“ řekl po vyhlášení výsledků ankety novinářům. „Je to ohromná pocta. Že jsem vyhrál zrovna já, to se nedá jen tak strávit. Bude mi to chvilku trvat,“ přiznal. Přesto by sám cenu udělil Pepimu Bicanovi. Ten skončil druhý, před třetím Ivo Viktorem.

Do historie našeho fotbalu se Masopust zapsal nesmazatelně. Určitě finálovým gólem na MS 1962 v Chile. Jistě i vítěznou brankou v México City proti slavnému Pelého FC Santos, když za stavu 3:3 neuvěřitelně mazácky překvapil umístěnou, nechytatelnou střelou brazilského gólmana Mangu a zajistil Dukle Praha historické vítězství 4:3. Nepochybně se zapsal i svým neopakovatelným způsobem, jakým pronikal soupeřovými obrannými řadami. Říkalo se mu a psalo se o něm jako o Masopustově slalomu. Dokonalé vedení míče, schopnost ovládat ho oběma nohama, klamání tělem a k tomu zdravá hráčská drzost – to vše Josefovi umožňovalo „proměňovat zadáky soupeře v solné sloupy“, obcházet je jako na slalomové trati a zakončovat přesně umístěnými střelami, které takřka jistě znamenaly gól. Mimochodem, slavný trenér Dukly Praha Jaroslav Vejvoda svým ovečkám říkával: „Když nebudeš vědět, co s balonem, přihraj Masopustovi…“

Dobře Vejvoda věděl, proč hráče nabádal právě k tomuto řešení složitějších situací. „Masopust, to byla největší individualita v historii Dukly a myslím, že i posledních desetiletích u nás vůbec. Měl téměř všechno – mimo hry hlavou, která byla slabší. Člověk viděl Masopusta na hřišti všude, a přece nebyl nějaký rychlý běžec. Byl spíš vytrvalec s úžasným fyzickým fondem. Na prudké sprinty si moc nepotrpěl. Ale dokázal včas zrychlit, a hlavně měl, což překvapovalo i mě, jakousi hráčskou intuici. U nikoho jsem nic podobného léta neviděl. Byl „špílmachr“ k pohledání, skutečně na hřišti hru řídil. Tvořil.“ Tak viděl Masopusta trenér Dukly Vejvoda.

S fotbalem začínal doma ve Střimicích u Mostu. Ke kopacímu míči ho přivedl táta, sám hráč jedenáctky Braňan. Ve čtrnácti letech se Josef přihlásil do dorostu SK Most. V šestnácti už hrál za áčko! V zimě 1949 ho trápilo slepé střevo, proto putoval do nemocnice. Tehdy ho ve špitále navštívil trenér ligových Teplic Rudolf Vytlačil a společně s tátou ho přemluvili k přestupu. V lednu 1950 se začal Masopust připravovat a pak i hrát ligu pod vedením téhož trenéra, který o dvanáct let později přivedl reprezentaci Československa ke stříbrným medailím na mistrovství světa v Chile. V teplické premiéře ho Vytlačil postavil proti Viktorce Žižkov v přípravném utkání. Teplice vyhrály 4:0 a Masopust vstřelil gól. Je ovšem namístě poznamenat, že hned z prvního tréninku v Teplicích vyjukaný zajíc Masopust doslova utekl a ujel domů. Vytlačil si tam pro něj osobně dojel – a dobře udělal. Pro Masopusta i pro celý náš fotbal!

V březnu 1952 Josefa Masopusta – a spolu s ním i Ladislava Nováka – v Teplicích oslovil Karel Kolský, trenér, který budoval na Strahově armádní tým. Koncem dubna 1952 Masopust narukoval a stal se hráčem ATK. V červenci za ním přišel na Strahov z Teplic i Láďa Novák. V prosinci se dostavil první Masopustův výrazný úspěch. ATK vyhrál ve finále Československého poháru nad Škodou Hradec Králové 4:3.

Celkem odkopal Masopust 386 ligových utkání a nastřílel 79 gólů – 10 v dresu Teplic, daleko víc za Duklu.

Reprezentační premiéru si odbyl na budapešťském Népstadionu proti domácím Maďarům 24. října 1954, kterým ČSR podlehla 1:4. Za reprezentaci nastoupil celkem v 63 utkáních a nastřílel 10 branek. Tu nejslavnější vsítil 17. června 1962 na Estadiu Nacional v Santiagu de Chile ve finále světového šampionátu brazilskému gólmanovi Gilmarovi. Stal se po Antonínu Pučovi druhým fotbalistou české národnosti, který ve finále skóroval.

Jak to tehdy bylo? Běžela 15. minuta finálového mače ČSSR – Brazílie a Tomáš Pospíchal Masopustovi předložil zprava do běhu ideální balon. Brazilský bek Nilton Santos před Pospíchalem v té chvíli ustupoval, před „vápnem“ viděl Masopust ve žlutě kanárkovém dresu jen Zózima. Naběhl si proto do středu směrem ke hranici pokutového území a Pospíchal mu předložil přesně tu přihrávku, kterou Masopust potřeboval. Brazilský gólman Gilmar už tušil, že je zle. Vyběhl, ale střimický rodák Josef mu nedal šanci – poslal míč po zemi neomylně k tyči střelou, proti níž neměl Gilmar nárok. Československo vedlo 1:0 a Masopust později přiznal, že se mu o této situaci kdysi, jako malému klukovi, zdálo. Bohužel, zatímco v jeho snu náš tým šampionát vyhrál, realita byla krutá – ČSSR nakonec Brazilcům podlehla 1:3…

Josef Masopust hrál na dvou mistrovstvích světa a jednou na mistrovství Evropy. Přivezl si z Chile stříbrnou medaili, dva roky předtím z Francie „evropský“ bronz.

V roce 1962 vyhrál prestižní anketu o nejlepšího fotbalistu Evropy a na Strahově převzal legendární Zlatý míč.

V roce 1963 si zahrál ve vybraném mužstvu FIFA proti domácí Anglii. V letech 1964 a 1965 nastoupil i v dresu výběru Evropy. V Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce Ligy mistrů UEFA) odehrál Masopust 37 utkání a vstřelil 5 branek. V roce 1967 se s Duklou probojoval až do semifinále PMEZ, kde tým z Julisky zastavil až pozdější vítěz soutěže Celtic Glasgow. V bývalém Poháru vítězů pohárů nastoupil Masopust čtyřikrát a vstřelil jeden gól.

V roce 1966 se stal Fotbalistou roku u nás doma.

Dres Dukly oblékl Josef Masopust naposledy 22. června 1968 a od 1. července už se stal posilou belgického klubu Crossing Molenbeek. Kariéru zakončil v jiném belgickém ligovém klubu, Crossingu Schaarbeek. Poté, co přestal fotbal hrát, začal se mu věnovat i jako trenér. Ať už v Dukle, v Brně, kde přivedl Zbrojovku k titulu mistra ligy, v belgickém Hasseltu, u reprezentačního mužstva Československa či u juniorské reprezentace Indonésie.

Když před časem přijel do Prahy legendární Pelé, s Masopustem se sešli a vzpomínali. Třeba na výhru Dukly nad slavným FC Santos 4:3. Nebo na chvíle, kdy Masopust ve Viňa del Mar na mistrovství světa zraněného Pelého rytířsky neatakoval a nechal ho hrát, což na tribunách vyvolalo bouři nadšení. A taky na fakt, že ve slavném chilském finále zraněný Pelé už nenastoupil. I tak ale brazilští „canarinhos“ bez nejlepšího hráče světa v sestavě nad Čechoslováky vyhráli, třebaže ti měli ve svém středu tehdy nejlepšího hráče Evropy.

Josef Masopust je čtyřnásobným dědečkem. „Syn Antonín má dva kluky. Starší Honza byl dobrý tenista a cyklista. Zúčastnil se dokonce i mistrovství Evropy horských kol. Zdravotní důvody ho ale bohužel donutily se sportováním přestat. Mladší Tomáš hrával hokej a řekl bych, že taky dobře. Ale nepohodl se s trenérem, a tak skončil,“ konstatuje Josef Masopust. Sportují ovšem obě vnučky, jejichž maminkou je Masopustova dcera Ivana, před časem velmi dobrá tenistka. „Žijí v belgickém Hasseltu a je to tenisová rodina. Ivana si vzala jednoho z fotbalistů, kterého jsem v Hasseltu trénoval. Dnes je tenisovou trenérkou a pomohla hasseltským tenistům k postupu do první ligy. A její děvčata Kim i Julie to s raketou na kurtu umějí moc dobře,“ pyšní se dědeček.

Publicista Pavel Feldstein ve své knize Fotbal jménem Masopust napsal, že na poháry, jež Dukla ve světě i doma dobyla, padá prach v klubovně Marily Příbram, která už s Duklou nemá nic společného. V roce 2003, kdy kniha vyšla, Feldstein doslova uvedl: „Přesto však i Josef Masopust, a jistě není sám, pořád tajně doufá. Že jednou Dukla Praha, podobně jako pták fénix, vyletí ze svého popela.“

Stalo se! Dukla Praha dnes patří ke špičce II. ligy, atakuje postupové pozice, netají se plány na návrat do prvoligové společnosti. A Josef Masopust bývá na Julisce, kam to má ze svého dejvického bytu jen malý kousek, zase u toho. Jako věrný fanoušek, který té své Dukle mačká palce.

Fotbalová kariéra:

• 1945–1950: Baník Most
• 1950–1952: Vodotechna Teplice
• 1952–1968: ATK, ÚDA, Dukla Praha
• 1968–1970: Royal Crossing Molenbeek (Belgie)

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• 1952: vítěz Československého poháru (ATK Praha)
• 1953: mistr Československa (ÚDA Praha)
• 1956: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1958: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1960: 3. místo v Poháru evropských národů (mistr. Evropy)
• 1961: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1962: mistrovství světa 1962 v Chile, 2. místo
• 1962: po Antonínu Pučovi druhý Čech, který vstřelil ve finále MS branku
• 1962: držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy
• 1962: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1963: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1965: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1966: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1966: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 1966: československý Fotbalista roku
• 1961, 1962, 1963, 1964: vítěz Amerického poháru (Dukla)
• 2003: vítěz domácí prestižní ankety Fotbalista století
• 2005: držitel řádu FIFA se zlatým odznakem Order of Merit – za zásluhy