Úvodní slovo předsedy představenstva Ing. Bohumila Pauknera
Zápasem s béčkem Sparty jsme vstoupili do páté druholigové sezóny po sobě. Bude to sezóna, v níž se znovu pokusíme o návrat tam, kam značka Dukly Praha historicky patří. Jako každoročně opustili někteří hráči náš první tým a jiní přišli na jejich místo, přičemž vedení Dukly od nich očekává, že se stanou posilami a svými zkušenostmi Dukle pomohou k návratu do první ligy.
Nesporně největším pozitivem uplynulého ročníku byla skutečnost, že se i nadále může Dukla Praha opřít o podporu jejího majoritního akcionáře a hlavního sponzora, který zajišťuje i pro právě zahajovaný ročník ekonomickou stabilitu klubu. Přestože je Dukla Praha už několik let klubem druholigovým, umožňuje nám i ve druhé lize, kde jsou nesrovnatelně nižší příjmy z televizních a marketingových práv i daleko nižší návštěvy, klub finančně udržovat na úrovni téměř prvoligové. Lze si jenom přát, aby se za podmínek, které nám pro tento nejpopulárnější sport na Julisce vytváří (každoročně pokrývá cca 75 % veškerých nákladů Dukly od mládeže přes dospělé), dočkal také adekvátních sportovních výsledků A mužstva, které je vždy výkladní skříní každého fotbalového klubu.
FK Dukla Praha však není pouze A tým. Jsem rád, že se naše B mužstvo udrželo ve třetí nejvyšší soutěži a dorostenci U19 obhájili extraligovou příslušnost pro další ročník. Není to samozřejmostí, zvláště když si uvědomíme, s jak nevyhovující infrastrukturou pracujeme. Je to jeden z hlavních problémů klubu a týká se všech mužstev, včetně profesionálů. Katastrofální nedostatek hracích ploch není však problém pouze náš, je to už dlouhá léta pražská ,specialita’, a zdá se, že situace bude ještě horší. Pamětníci mohou posloužit seznamem fotbalových plácků, hracích ploch a fotbalových hřišť, která během uplynulých desetiletí na území Prahy nenávratně zanikla-padla za oběť developerům. Stačí zmínit některé zaniklé tradiční pražské fotbalové kluby Čechie Karlín, SK Smíchov, SK Libeň a někdejší hřiště SK Břevnov či SK Nusle. Zahrnout sem lze také Žižkov, kde bylo v Praze vždy nejvíce klubů a fotbalových hracích ploch. Bez masivní podpory státu a magistrátu se nic nezmění, soukromé zdroje k řešení tohoto palčivého problému sice mohou svou troškou přispět, ale nemohou ho zásadním způsobem ovlivnit. Zprostředkovaně tak mohou ovšem činit voliči svým tlakem na své volené zástupce, kteří už více než 30 let sportovní oblast trestuhodně zanedbávají. Pokud nemají státní orgány a municipality rozvoj sportu jako jednu ze svých priorit, vždy se najde nějaký důvod, proč směrovat finanční prostředky do jiných oblastí, kde jsou momentálně více zapotřebí. Jako například nyní 51 milionů společnosti Michelin za zařazování českých restaurací do gastroprůvodce Michelin.
Chtěl bych využít této příležitosti a obrátit se na naše fanoušky, aby přicházeli v hojném počtu a fandili svým barvám bez ohledu na to, jak se nám v novém ročníku bude dařit. Máme na co být hrdí, za značkou Dukly je mnoho úspěchů národních i mezinárodních, některé z nich jsou neopakovatelné nejen na úrovni Dukly Praha, ale v rámci české kopané vůbec (mám na mysli podíl našich hráčů na titulu vicemistrů světa, mistrů Evropy a několikanásobnou účast mezi osmi a jednou dokonce i čtyřmi nejlepšími evropskými kluby v Poháru mistrů evropských zemí). I když je to už historie a nikdo ji dnes nepřipomíná, snad aby nekontrastovala se současností, nikdo to z ní už nevymaže. Fanděme tedy svým barvám. Slušně a vytrvale a neztrácejme víru, že může být na Julisce opět lépe!
