Úvodní slovo předsedy představenstva FK Dukla Praha
Text vyšel v zápasovém magazínu Hlasatel z Julisky. Přinášíme ho i zde v plném znění.
V letošním roce si připomeneme, že od získání zatím posledního, jedenáctého mistrovského titulu uplyne 40 let. Ten 11. titul chceme připomenout právě proto, že už třetím rokem je Dukla velmi, velmi vzdálena výkonům, ke kterým ji váže tradice. Bylo tomu ovšem v době, kdy Dukla Praha působila v diametrálně odlišných podmínkách, nesrovnatelných s tím, v jakých působí nyní, ale kdy i konkurence v československé lize byla nesrovnatelně tvrdší, než je tomu dnes. Nikdo jistě nezpochybní, že je snazší býti mistrem Moravy, než mistrem České republiky.
Zápas s Táborskem je pro nás prvním domácím v jarní části druhé nejvyšší fotbalové soutěže. Děje se tak v situaci, kdy se nacházíme na nelichotivém místě ligové tabulky s narůstající ztrátou na třetí barážovou příčku, ta však není nepřekonatelná. Dotáhnout se na místo, které by nám otevíralo možnost svést boj o návrat do nejvyšší soutěže však bude předpokládat nejen maximální nasazení hráčů, odevzdání na hřišti všeho, co v nich je, ale také určitou dávku štěstí.
Je ho třeba k jakékoli lidské činnosti a ve hře to platí dvojnásob. Přejme si, aby se našemu mužstvu vyhýbala zranění, aby bylo kompaktní partou táhnoucí za jeden provaz a bojující jeden za druhého. A na závěr, nikoli však v poslední řadě, aby v Evropě zavládl mír a spory se řešily jednáním, kompromisy a nikoli zbraněmi ničícími lidské životy, zdraví a vše, co předchozí generace v Evropě vybudovaly.
Ing. Bohumil Paukner, předseda představenstva
