Penalty? Vždy je kopu s čistou hlavou, říká Jakub Hora
Jakub Hora přišel na Julisku během zimní pauzy. V dosavadních čtyřech jarních kolech se stal ústřední postavou dukelského úspěchu. Jak zvládá penaltové kopy? Jaký je rozdíl mezi první a druhou českou ligou? A co by vzkázal fanouškům?
Ty máš velmi bohatou kariéru. Na které z tvých angažmá rád vzpomínáš?
Nejsilnější pro mě byl přestup z Mostu, kde jsem vyrůstal, do Slavie. Tam jsem hrál první sezónu v devatenácti letech v nejvyšší české lize a pak také rád vzpomínám na Plzeň. S tou jsem dosáhl na ligový titul, zahrál jsem si Ligu mistrů, což se nepovede úplně každému. Bylo tam v té době spoustu hezkých zážitků.
Měl si před svým příchodem na Julisku nějaký moment, který se ti s Duklou spojoval?
Mám vzpomínku ještě z druhé ligy, když jsem v sedmnácti letech začínal hrát za Most. Na Julisce jsem tehdy dával gól hlavou svému bývalému spoluhráči Martinu Svobodovi na 1:0. To se mi vybavovalo často, když jsem se zde objevil.
Popsal bys mi, jak se zrodil tvůj příchod do Dukly?
Pana trenéra Petra Radu jsem zažil v Teplicích, od té doby si vždy na Vánoce píšeme. Na začátku ledna mi poté trenér zavolal, jestli bych měl zájem na Duklu přijít. Během měsíce jsem byl v kontaktu jak s panem trenérem, tak se sportovním ředitelem Mgr. Josefem Jinochem a na začátku února jsme přestup zrealizovali.
Zapadl si do kabiny hned, nebo to chvíli trvalo?
Některé ty starší a zkušenější hráče jsem znal, Tomáše Vondráška a Pavla Moulise jsem potkal v Teplicích, Daniela Krcha pak v Bohemians. I pro mě to bylo snadnější přijít, když jsem věděl, že ty kluky tady znám. Myslím, že parta je tady suprová a pohodová a já si to užívám.
Jak se liší fotbal v první a druhé lize? Jak ti to sedí?
Ten rozdíl je pro mě osobně velký. Co se týče středu hřiště, tak v první lize je o dvě vteřiny méně času na celou realizaci, ať se jedná o zpracování, nebo následnou přihrávku. Ve druhé lize je více času něco vymyslet, celkově je tato soutěž více běhavá a soubojová, kdežto první je více o taktice. Ale zatím to vypadá, že mi to sedí dobře.
Na druhou stranu to není jen o tom, jak to sedí mně, ale jak se daří celému týmu. Přišel jsem na Julisku s jediným cílem, a to je postup do ligy. I já jsem se takhle nastavil, pro mě osobně je to velká motivace. Ale jak jsem říkal, není to jen o mně nebo ostatních hráčích. Když budeme na hřišti jako jedenáct jednotlivců, tak se nám nikdy nepodaří zvládnout věci, kterých dosáhneme společně týmovým výkonem.
Na jaře má Dukla tři střelce. Pavla Moulise, Murise Mešanoviće a tebe. To je docela povedený úvod angažmá.
Po individuální stránce je to samozřejmě dobře, že týmu pomáhám. Byl bych každopádně stejně rád, pokud bych jen tvořil šance a měl asistence. Nezáleží na tom, kdo dává góly, já jsem spokojený s tím, že nám to vychází týmově. Jdeme si za naším cílem a každý pro to dělá maximum.
Jak si ty osobně spokojený s tou zatím odehranou části jara?
Já jsem zatím abnormálně spokojený. Dokázali jsme se třikrát vrátit v zápase s Brnem, následně jsme další tři zápasy vyhráli. Mně osobně se podařilo nabrat kondici a herní sebevědomí a v zápasech se cítím velmi dobře.
Musím se zeptat i na ty tvoje penalty, tři pokusy, tři góly. V čem je tvůj trik?
Já si na penalty opravdu věřím. Už Pavel Horváth mi v Plzni říkal, abych si vždy udělal dva kroky, vybral si stranu a tam to kopnul. Já u penaltových kopů ani nekoukám na brankáře, mně je jedno, kam skočí, protože vím, že to dám. S tím jdu do každé penalty. Samozřejmě se může stát, že penaltu někdy neproměním a hodně lidí se v ten moment na mě asi bude zlobit, ale pokud nejde o život, nejde o nic. Beru to takhle a vždy jdu do toho s čistou hlavou.
Ve své kariéře už si toho hodně odehrál. Ale není to přece jen občas náročné na psychiku?
Já to dokážu zvládat, pro mě to náročné není. Já se na to i těším, třeba v Jihlavě na mě fanoušci pískali, to se mi hrozně líbilo. Ve Varnsdorfu mi brankář dvě minuty říkal, že ví, kam to kopnu a pak to dopadlo, jak to dopadlo. Takže já si to opravdu užívám, jsem klidný a soustředěný jen sám na sebe, abych míč kopnul tam, kam chci a myslím, že všichni ostatní jsou vždy nervóznější, než jsem já.
Na jarní zápasy přišlo 2100 a 2500 diváků. Vnímáš tu podporu během zápasu?
No jasně, je to super a jsem za to hrozně rád. Pamatuji si ještě z ligy, když jsem zde hrával, že těch lidí chodilo opravdu málo. Já jsem se toho zprvu trošku bál, ale je fakt pecka, že nás fanoušci chodí podporovat jak tady na Julisku, tak na venkovní utkání. Moc jim za to děkuji a přeju si, aby jejich podpora pokračovala.
