Trenérský koncept na Dukle je unikátní, říká kouč U15 Martin Babača
Trenér našeho týmu do patnácti letech, učitel a příležitostný překladatel Martin Babača je mužem mnoha rolí. V rozhovoru jsme rozebrali spoustu zajímavých témat – od slibně rozjeté sezony naší „patnáctky“ až po koncept Dukly a výhody, které mu v trénování přináší zkušenosti učitele. Rozhovor vyšel v zápasovém magazínu Hlasatel z Julisky a přinášíme ho i zde v plném znění.
Martine, nemůžeme začít jinak než zastavením mládežnických soutěží do konce roku. Co to pro tvůj tým a obecně pro mládež na Dukle znamená?
Pohled je dvojí – trenérský a hráčský. Většina trenérů (nejen na Dukle) se od dubna 2020 doteď stala chtě nechtě mnohonásobně lepším individuálním koučem a cítí, jak obrovský potenciál z hlediska osobní rozvoje hráče skýtá toto období. V klubu i mimo něj vidím, jak kvalitní obsah je hráčům na dálku zprostředkováván. Klobouk dolů před námi trenéry, ušli jsme velký kus cesty, kvalita trenérského know-how stoupá. Pro hráče je to těžší, fotbal je pro ně hlavně také parta kamarádů a tu sebelepším programem nenahradíš. Na druhou stranu, ať jsme pozitivní, koncept Dukly je postavený na sebeřízení a osobní odpovědnosti, takže s drsnou nadsázkou řečeno – lepší „praktické cvičení“ těžko najít. Jsem přesvědčen, že to kluky zocelí a v dospělosti docení i tyto těžké chvíle, kterými museli projít.
Tým U15 ještě před pauzou vyhrál sedm z osmi zápasů. Co za vydařenými výsledky stojí?
Pro letní přípravu jsme naplánovali velmi těžká utkání, z nichž jsme většinu prohráli. Společně s hráči se nám však podařilo vidět v prohrách dobré stimuly z hlediska dlouhodobého rozvoje. Řekl bych, že to nám teď na naší cestě hodně pomáhá. Celkově se snažím přemýšlet spíše v dlouhodobé horizontu a koukat na rozvoj týmu do budoucna.
Jak velký důraz obecně kladete na výsledek?
Budu kontroverzní a řeknu, že velký a hned to vysvětlím. Dle mého soudu se z tohoto tématu stala trochu hra se slovy. Obecně vzato by neměla v mládeži dominovat hra na výsledek, to je nesporné. Osobně mi ale přijde korektnější a méně alibističtější interpretace, že o výsledek jde vždy (je to přece jedna z podstat hry), neméně podstatné je však také jakou věkovou kategorii trénuješ a jak chceš výsledku dosáhnout. Něco jiného je trénovat starší přípravku anebo starší žáky. Přeloženo z češtiny do češtiny – pozice v tabulce nás v „patnáctce“ zajímá, nicméně považovat jen ji za kritérium úspěchu by bylo krátkozraké.
Jaký se letos v patnáctce sešel ročník? Vidíš v něm nějaké talenty?
Novinářsky zajímavé téma, vím. Na toto téma je ovšem ještě brzy, proto záměrně neodpovím. Jakékoliv soudy jsou předčasné. Ten, kdo dneska vypadá výborně, může za rok končit s vrcholovým mládežnickým sportem a obráceně. Je to hodně dané pubertálním obdobím. Snažíme se soustředit hlavně na to, co při své unikátní práci dělá i celá Dukla. Tedy vycházet především z charakterové mapy týmu. Naší dlouhodobou prací je, abychom tým poskládali správně charakterově, aby se kluci spolu dobře cítili a utvořili fungující tým. To se nám, troufám si říct, daří.
Je obecně těžké ukočírovat své svěřence v období puberty? Pomáhají ti v tomhle zkušenosti učitele?
Myslím, že nejenom mně. Neznám žádný jiný klub, kde by tolik trenérů bylo zároveň i učiteli. Trenérské obsazení na Dukle je díky Petrovi Fišarovi na výjimečné úrovni! Jednání s dětmi v pubertě je leckdy nelehké, ale taky krásně rozmanité. Hodně mi ho ulehčuje moje osobní lidské nastavení – rád si povídám i naslouchám, což jde od kategorie U14 a výš i na docela abstraktní úrovni nebo s určitou mírou zdravé ironie. A to mě baví! V neposlední řadě se mohu opřít i kolegy z realizačního týmu. Třeba Honza Dobrovolný je na Dukle již pěknou řádku let. Takové zkušenosti je třeba si vážit.
Kluci se v pubertě hodně mění, pozoruješ u nich nějakou tendenci k vyhraňování názorů a krystalizaci povahy a hodnot?
Rozhodně ano. V kategoriích U14 a U15 přichází často velké prozření a „vystřízlivění“. Jak je na Dukle zvykem, pozitivní tlak na sebeřízení a vlastní samostatnost zde ještě zintenzivníme, což bývá pro hráče a jejich rodiče leckdy trochu překvapení. Čtrnáctka s patnáctkou jsou velký zlom a „síto“. Někdo zjistí, že program Dukly pro něj úplně není, jiný se zase naopak utvrdí v tom, že vybral dobře a cesta osobní svobody a odpovědnosti je ta, která mu může ve sportu i v životě pomoci.
