Patrik Zeidler: Dokázali jsme, že se dokážeme rovnat s nejlepšími

Vše proběhlo přímo přes vedení, přes Tomáše Mejzra a Güntera Bittengela, které kontaktoval pan Holiš (předseda akademie FC Baník Ostrava). Klubu bychom chtěli tímto poděkovat za kompletní organizaci a finanční podporu této akce.

Věděli jsme, že všichni účastníci turnaje jsou kvalitní, a že turnaj můžeme klidně vyhrát, ale také skončit poslední. To se také potvrdilo, naprostá většina všech zápasů končila rozdílem jedné branky. Určitě nás potěšilo nalosovaní do skupiny s Manchesterem, na druhou stranu jsme věděli, že anglické týmy skládají ročníky dle školního, nikoliv kalendářního roku. Tedy se jednalo o mix hráčů 2009 a 2010. S Baníkem se potkáváme a hrajeme vždy vyrovnané zápasy, MTK Budapešť byla pro nás velká neznámá.

Na úvod turnaje nás čekal domácí Baník. Předvedli jsme velmi silný výkon, vytvořili si několik gólových situací, dostali jsme se do vedení a inkasovali z ojedinělé akce. Zápas s pozdějším bronzovým týmem turnaje jsme jednoznačně měli vyhrát. S MTK jsme předvedli asi nejlepší výkon v turnaji, byli jsme naprosto rozdílovým týmem a mohli jsme zvítězit daleko vyšším rozdílem. Manchester ukázal především své individuální kvality a s jistotou postupu do vyřazovací fáze jsme s nimi odehráli nakonec nejvyrovnanější utkání ve skupině. Nicméně směrem do defenzivy jsme hráli skvěle a opět dohráli s nulou.

Proti červenobílým jsme měli dominantní vstup do zápasu a v prvních patnácti minutách jsme si vytvořili velký tlak i gólové šance včetně nastřelené tyče. S postupem času jsme zbytečně začali ustupovat z naší aktivní hry, hráli v nižším postavení, nezachytávali jsme slávistické proběhy a naopak si sešívaní vytvořili gólové situace. Branka však nepadla a v penaltové loterii jsme neuspěli.

S Kispestem Honvéd jsme velmi brzy inkasovali z hraničního ofsajdu, po zbylý průběh duelu jsme byli lepším týmem, ale nedokázali jsme dotáhnout některou z našich zajímavých akcí. O konečné 7. místo jsme se pak utkali s pražskou Spartou. V tomto střetnutí jsme si už hodně pomáhali jednodušším fotbalem a snažili se spíše dobírat druhé míče, Sparta byla lepší a i když se nám podařilo deset minut do konce srovnat, těsně před koncem jsme inkasovali další branku. Z poslední standardní situace jsme opět mohli vyrovnat, ale sparťanský brankář míč do branky nepustil. Kluci bojovali do poslední vteřiny.

Přesně jak říkáte. Pro kluky, kteří se k tomu ještě v rámci osnov na ZŠ nemuseli dostat, to bylo velmi náročné téma a je důležité si tyto hrůzy připomínat, aby se nic podobného neopakovalo. Podobné akce souzní s naší klubovou filosofií.

Po vyhlášení se účastníci turnaje přesunuli do kulturního domu v Petřkovicích, kde měl každý z týmů udělat krátkou prezentaci o holokaustu. V neděli jsme se pak všichni přesunuli do Osvětimi, potažmo Birkenau. Každý klub dostal svého průvodce a šlo o velmi intenzivní zážitek.

Veskrze pozitivně. I když konečné osmé místo z dvanácti účastníků o tom zcela nemusí vypovídat, tak jsme ve všech utkáních předváděli vyspělé výkony a v podstatě dokázali, že se zvládneme rovnat nejen s českými špičkovými akademiemi. Na turnaji se pohybovalo velké množství reprezentantů z Česka, Slovenska, Maďarska, Polska a Německa a my jsme byli jediný neligový tým. Nakonec chyběla jediná proměněná penalta k bojím o pomyslné stupně vítězů.

V týdnu po turnaji jsme dohrávali zápas s Viktorií Žižkov. Čekali jsme, jak se kluci dokážou přeladit zpět do úrovně naší soutěže a nutno říct, že entusiasmus z turnaje přetrval. Čtvrtá Viktorka to odnesla opravdu velkým rozdílem.

Pro kluky jsou tyto akce v podstatě vrcholem sezony. K celému turnaji přistoupili velmi zodpovědně a udělali klubu skvělou vizitku. Po letním Bican Cupu se jednalo u druhou takto velkou akci v sezoně. Za tři týdny nás čeká ještě Cordial Cup v rakouských Alpách za účasti Bayernu, RB Salzburg a dalších bundesligových klubů.