Nová tvář v zákulisí Dukly: František Mědílek
Do role organizačního manažera Dukly Praha nastoupil v nelehkém období těsně před začátkem jarní části Chance Ligy. František Mědílek má za sebou několik let práce v Kanadě, a hlavně první týdny v nové funkci. V rozhovoru, který byl exkluzivně publikován v zápasovém magazínu Hlasatel z Julisky, popisuje svou cestu do Dejvic, jeho práci i to, jak prožívá zápasy po boku trenérů přímo na lavičce.
Františku, pojďme tě nejdřív představit všem Duklákům. Odkud pocházíš a kolik je ti let?
Pocházím z malé vesnice blízko Náchoda, jmenuje se Zblov. Myslím, že na některých mapách ani není. Je mi 35 let.
Ještě nedávno jsi žil a pracoval v Kanadě. Kde přesně a čemu ses tam věnoval?
V Kanadě jsem strávil celkem šest let, hlavně ve Vancouveru. Pracoval jsem pro technologickou společnost zaměřenou na moderní stavební systémy. Díky projektům jsem měl možnost cestovat po různých částech země a získat zkušenosti s organizací a řízením projektů, což teď využívám i v Dukle.
Proč ses rozhodl právě pro Kanadu a co ti to období dalo?
Využil jsem program Working Holiday. Možnost pracovat, cestovat a poznat Severní Ameriku mi přišla jako skvělé dobrodružství. Kanada mi dala hlavně zdravou sebejistotu. Muset si v cizím jazyce vyřídit úplně všechno sám vás hodně posune. A v první řadě jsem tam poznal svou ženu Mayumi. Doporučil bych to každému.
Co tě přivedlo zpátky do Česka a konkrétně do Dukly?
Sešlo se víc věcí najednou. Dokončil jsem jeden z posledních projektů a kvůli vízům byla další budoucnost v Kanadě nejistá. Když jsme řešili návrat do Česka, oslovil mě Honza Pázler s nabídkou z Dukly. Byla to příležitost, kterou jsem nemohl odmítnout.
Jak by ses sám popsal? Jaký jsi člověk a jaký máš přístup k práci?
Jsem upřímný a otevřený člověk. Říkám věci na rovinu a mám rád, když jsou hotové hned. Nemám rád odkládání a zbytečné komplikování věcí.
Jaký máš vztah ke sportu a fotbalu?
Ke sportu mám blízko celý život. Od dětství jsem hrál fotbal, později i futsal a malou kopanou. I když jsem v Kanadě vyzkoušel spoustu jiných sportů, fotbal pro mě vždycky zůstal sportem číslo jedna.
Co pro tebe znamená role organizačního manažera a vedoucího mužstva?
Beru ji jako velkou důvěru a zároveň závazek. Mám na starosti koordinaci, logistiku, komunikaci s hráči i realizačním týmem, zařizování vybavení a dodržování harmonogramů. Zkrátka hlídám a starám se o to, aby všechno fungovalo tak, jak má. Moje hlavní zodpovědnost je na nic nezapomenout a být spolehlivý.
Máš za sebou první týdny v nové funkci. Jaké byly?
Začal jsem docela zostra, kdy můj první zápas byl hned ten domácí proti Spartě. Překvapil mě ale velmi profesionální přístup lidí kolem ligy, třeba čtvrtého rozhodčího pana Pechance, který byl ve všem hodně nápomocný. Upřímně zatím musím říct, že mě baví úplně všechno, a ještě jsem nenarazil na nic, co by mě nebavilo.
Jak probíhá každodenní spolupráce s hráči a realizačním týmem?
Každý den se s nimi potkávám v kabině, zjistím, co je potřeba, a snažím se jim ve všem vyjít vstříc, aby se mohli soustředit jen na tréninky a zápasy. Pak přichází zařizování všeho možného od víz po potisk dresů.
Jak prožíváš samotné zápasy přímo na lavičce?
Hodně emotivně. Nejsem typ, co by devadesát minut v klidu seděl. Většinou celou dobu stojím a jsem do zápasu maximálně ponořený. Emoce k tomu patří a na lavičce je to samozřejmě znát.
Přicházíš do klubu v náročné sportovní situaci. Jak vnímáš atmosféru v kabině?
Rozhodně to není nejlehčí období, ale věřím, že ještě zabojujeme a příští rok budeme hrát první ligu. Z kluků cítím, že se o to porvou a že pro to dělají maximum.
Co bys chtěl Dukle ve své roli přinést?
Chci, aby za mnou zůstával hlavně klid a spolehlivost.
A na závěr – co bys chtěl vzkázat všem Duklákům?
Fanouškům bych chtěl vzkázat hlavně to, že si uvědomuji, v jak těžké situaci teď jsme. Dukla má obrovskou historii a já jsem hrdý, že tu můžu být. Dokud je naděje, budeme se prát o to, aby tenhle klub zůstal tam, kam patří. A v neposlední řadě bych jim všem chtěl moc poděkovat za to, že při nás stále stojí a chodí fandit.
