Libor Pala: „Děkuji Dukle za šanci vrátit se do české kopané"
Končící trenér Juniorky se ohlíží za právě uzavřenou sezónou. Ve svém hodnocení shrnuje celé své působení u mladých dukláků, zásadní momenty ročníku i individuální výkony jednotlivých hráčů. Na závěr přidává poděkování všem, kteří tvořili důležitou část jeho působení na Julisce.
K celkovému pohledu na právě skončený ročním uvedl trenér Pala následující: „V létě 2015 mělo mužstvo na přípravu pouze tři týdny a to bylo málo času na to, aby se hráči dokázali naladit na energii nového realizačního týmu, který tvořil Libor Pala a Jan Skoupil. Navíc nezbývalo mnoho času na to, aby se mužstvo připravilo specificky kondičně. Z toho důvodu byla letní příprava herně-kondiční. Soutěž začala Juniorka dobrým herním projevem, ale z prvních dvanácti utkání získalo mužstvo pouhé dva body za domácí remízy s Plzní a Boleslaví. Psychicky se mladí hráči dostávali pod tlak na výsledek, protože se propadli na poslední místo soutěže. Ze strany trenérského štábu došlo k většímu kladení důrazu na defenzívní činnost celého mužstva. Tady bych chtěl upozornit všechny trenéry mladších kategorií, že pokud chtějí vyprofilovat komplexního hráče pro prvoligovou či druholigovou úroveň, musí se trenéři kategorií od 16 let nahoru, věnovat defenzívní činnosti ať už jednotlivce nebo skupiny, až po součinnost celého mužstva. Od třináctého utkání došlo ke zlepšení výsledků a konec podzimu mužstvo bodovalo z posledních sedmi utkání pět krát a získalo devět bodů za tři remízy a dvě vítězství. Paradoxně to bylo proti mužstvům z druhého a třetího místa. Jarní část soutěže byla ve znamení zlepšené hry, sebevědomějšího projevu i bodových zisků. To byla i odezva na zimní přípravu, kdy jsme se soustředili na běžecké vytrvalostní tréninky. Oproti podzimu byly koncovky utkání na jaře vždy v herní režii dukláků. Ze čtrnácti utkání tým získal 21 bodů a mohu tvrdit, že herně a výsledkově tým propadl pouze v posledním utkání s Jihlavou.“
Dále se zastavil u týmového a individuálního hodnocení svých svěřenců. „Základ celého mužstva tvořili hráči, kteří v dorosteneckém věku nehráli první dorosteneckou ligu. Troufám si tvrdit, že se díky propracovanému a systematickému tréninku, především trenérů dorostu a později i Juniorky, vypracovali na úroveň srovnatelnou se svými vrstevníky ročníku 96, kteří měli to štěstí v jiných prvoligových klubech dorosteneckou ligu okusit. Základní osu tvořili, brankář Vávra, obránci Troníček, Cvrček a Schindler. Záložníci Bezpalec, Farkaš a útočníci Bezdička a v jarní části Slovák Slávik. Ostatní hráči nastupovali buď na koncovky utkání, nebo když mužstvo nebylo posíleno nikým z A týmu. V jarní části soutěže nezřídka docházelo k zajímavému jevu, kdy na vystřídání tým zareagoval zlepšeným a progresívním výkonem až do konce utkání a vůbec nebylo znát, že nastoupili hráči z lavičky. Z celého ročníku musím vyzdvihnout stabilní formu, i vzhledem k věku a zkušenostem, hráčů Farkaše a Bezpalce. Největší progres v jarní části zaznamenal brankář Řepa, který je ročník teprve 98. S jeho výkonem jsou svázány skvělé výsledky a hra v Brně a na Baníku.“
Zamyslel se i nad celkovou koncepcí projektu Juniorské ligy a farem jednotlivých týmů. „Celá soutěž byla ovlivněna hráči z prvních týmů našich soupeřů. My jsme měli smůlu, že trenér A týmu Dukly preferoval hlavně v podzimní části farmu v Benešově, před Juniorkou, ale to je jen úhel pohledu a priorit. Proto si troufám tvrdit, že pokud by se hrálo s ročníky 96 potažmo 95, neskončilo by mužstvo mladé Dukly na 15. místě, ale určitě do pátého postu. Herně nás v celé soutěži přehrála pouze Sparta, Mladá Boleslav a Jihlava. S ostatními mladí dukláci minimálně drželi krok.“
„A na závěr statistika. Z posledních čtyř ročníků Juniorké ligy toto mužstvo po propočtu průměru počtu utkání a zisku bodů skončilo na druhém místě a to za mužstvem z ročníku 2012/2013 stejné soutěže.“
Na závěr okomentoval Libor Pala svoji právě skončenou spolupráci s týmem Dukly: „Moje práce v Dukle byla z organizačních důvodů ukončena. Chtěl bych ještě jednou touto cestou poděkovat jak realizačnímu týmu, se kterým jsme byli sehráni, samotným hráčům, kteří v rámci svých možností ve většině utkání podávali své maximální výkony, ale i vedení Dukly, které mi dalo šanci vrátit se zpět do české kopané.“
