Kustod A-týmu Jan Švestka: Práce je moje poslání
Muž, který již velkou řadu let stojí za každým zápasem mužského “A” týmu. Připravuje hráčům takové podmínky, aby mohli podat co nejlepší výkon. Vytváří dobrou atmosféru v šatně a zajišťuje, aby měl tým všechny důležité věci po ruce. O všechny tyto na první pohled neviditelné, ale přitom velmi klíčové úkoly se u nás stará kapitán “C” týmu mužů, bývalý trenér a nyní tedy kustod “A” týmu Jan Švestka. Přinášíme v plném znění další díl seriálu „Za oponou“, který vychází v zápasovém Hlasateli z Julisky a přináší příběhy těch, kteří se skrývají za světly reflektorů.
Z tréninkového centra v Satalicích letí na Julisku vyprat hráčům dresy. Je neustále v jednom kole, volného času nemá nazbyt. „Zvládneme ten rozhovor takhle na stojáka,“ povídá v útrobách stadionu, když zrovna skládá vyprané prádlo.
Bez jeho práce by se na Dukle neobešli. Pere, žehlí, uklízí a hráčům klidně zvládne i uvařit.
Honzo, pověz nám, jak vypadá tvůj běžný zápasový den?
Dělám všechno (směje se). Připravuji vše, co tě napadne - balony, dresy, štulpny, trenky, ovoce, ručníky… A připravuji i psychicky Martina Chlumeckého (směje se).
Jaká ses vlastně stal kustodem?
Dostal jsem se k tomu čistě náhodou. Na Dukle jsem od malička hrál fotbal, pak jsem tu trénoval žáky od přípravek až do staršího dorostu a když Dukla postoupila do první ligy, tak mě Luboš Kozel oslovil s touto nabídkou. Teď “A” týmu už vlastně desátou sezónu peru, žehlím, vařím, nakupuji ovoce a podobně.
Soudím tedy, že tě práce baví! Jsi spokojený?
Samozřejmě mě ta práce baví. Celý život jsem kopal do meruny a okolo fotbalu se pořád motám, takže práce mě jednoznačně baví. Jsou pak ale samozřejmě i okamžiky, které nejsou úplně zábavné. Tohle vlastně ale není ani práce, tohle je poslání. (směje se).
#hrdynasvujklub ❤💛 pic.twitter.com/XWp0NovAZg
— FK Dukla Praha (@FKDuklaPraha) September 18, 2020
V současnosti hraješ také v našem “C” týmu mužů a jsi dokonce kapitán. Jak se tobě a týmu daří?
Je to zatím vcelku dobré, akorát jsme párkrát zbytečně ztratili nějaké bodíky, ale vzhledem k tomu, že se zatím seznamujeme a sehráváme, tak je to s trenéry mládeže fajn. Má to smysl. Mohou si s námi občas zahrát i kluci z dorostu, kteří si tak aspoň přičichnou k chlapskému fotbalu. Vlastně je paradox, že jsem přesně před čtyřiceti lety hrál za Duklu první mistrák a teď po čtyřiceti letech jsem na to hezky navázal.
Nepřemýšlíš, že bys z „céčka“ zamířil ještě někam výš?
No tak to už asi určitě ne, když vezmeme v potaz můj věk. (směje se).
Jaký je tvůj nejsilnější zážitek spojený s Duklou?
Mám jich spoustu. Už když jsem byl malý a Dukla hrála pohár. Juliska byla na zápasy totálně vyprodaná, já podával balóny a setkával se s hráči, kteří tu v té době hráli a měl možnost je vidět. Nebo když mě pan Šafránek trénoval, tak to bylo taky super. A teď z té novodobé éry bych asi vyzdvihl zápas na Celticu v Glasgow, kde jsme jim v pohodě dali bůra.
Máš spoustu tetování. Plánuješ nějaký nový přírůstek?
Tak nových přírůstků mám naplánovaných hodně, bohužel na to není úplně vhodná doba s tím, co se teď děje okolo nás. A spočítané to vůbec nemám.
