Fotbalová Dukla jako mezinárodně nejúspěšnější český poválečný tým
Minulý měsíc uplynulo neuvěřitelných 50 let od největšího poválečného klubového úspěchu české kopané. Dukla Praha se ve dvou semifinálových zápasech utkala s mužstvem Celtic Glasgow v boji o finálovou účast v Poháru mistrů evropských zemí – ekvivalentu dnešní Champions League. I když jistý rozdíl tu je nejen v hracím systému obou pohárů, ale i v tom, že Pohár mistrů hráli skutečně jenom mistři svých zemí, tedy pouze ti nejlepší. Což o Champions League říci nelze.
V prvním utkání v Glasgowě nastoupila Dukla v sestavě Viktor – Čmarada, Ivo Novák, Zlocha, Táborský – Geleta, Masopust – Štrunc, Milan Dvořák, Nedorost, Vacenovský. Utkání v Celtic Parku před 80 000 diváků (beznadějně vyprodáno) poznamenala předzápasová rozcvička, při níž se zranil stoper Čadek a Dukla musela improvizovat. V sestavě ho nahradil Ján Zlocha, který s druhým stoperem Novákem nebyl ještě příliš sehraný a to také ovlivnilo výsledek, který skončil porážkou Dukly 3:1, po poločase 1:1. Mimořádně tvrdá až brutální hra Skotů na technickou hru Dukly platila. Brankami Johnstona a dvěma Wallace se Celtic přiblížil finále. Za Duklu vyrovnával na 1:1 Stanislav Štrunc a jejím nejlepším hráčem v zadních řadách byl Ivo Novák.
Také pražská odveta se hrála před vyprodanou Juliskou, na kterou se tehdy vešlo 19 000 diváků. Dukla nastoupila v sestavě Viktor – Čmarada, Ivo Novák, Zlocha, Táborský – Masopust, Geleta – Štrunc, Knebort, Nedorost, Vacenovský. Skotové rezignovali na útok a vytvořili kolem pokutového území neprodyšnou zeď, s kterou si Dukla nedokázala poradit. I v Praze hráli Skotové mimořádně tvrdě, doplatil na to zejména Josef Masopust, mozek mužstva, který se po ostrém faulu v úvodu zápasu dlouho nemohl dostat ke své dirigentské roli a hrál viditelně otřesený. Fotbalově jednoduchá taktika Celtiku, jedenáct Skotů ostrých jako břitva ve velkém čtverci, slavila úspěch. Dukla hrála bez střelců v utkání, v němž je nejvíc potřebovala: Prakticky jedinou šancí byla Knebortova bomba, kterou skotský brankář Simpson s námahou vyrazil zpod břevna na roh. Nejlepším hráčem Dukly byl Geleta, který pak na konci roku byl také odborníky vyhlášen nejlepším československým fotbalistou.
I když brány Lisabonu, kde v květnu sehrál Celtic finálový zápas s Interem Milán a Pohár získal a stal se tak klubovým mistrem Evropy, zůstaly Dukle uzavřeny, stojí za to si tuto událost připomenout, protože Dukla v ročníku 1966/1967 došla nejdále ze všech českých klubů v historii soutěže. Žádnému jinému se to od té doby už nepodařilo. A je třeba si připomenout i jméno trenéra, který se o tento úspěch zasloužil: Trenérem, který přivedl Duklu Praha až do semifinále nejvýznamnější evropské klubové soutěže, byl Bohumil Musil.
