Fandili jsme v Liberci
V Hlasateli z Julisky bude pravidelně zvěrejňován text, který si připravili sami fanoušci. Následně jej budeme vkládat na klubový web. Přinášíme první ochutnávku z Hlasatele k utkání s FK Teplice.
Další ročník Gambrinus ligy je zde a s ním pochopitelně i utkání Dukly v pozici mužstva hostujícího na hřištích soupeřů. A tak v sobotu 4. srpna zajížděla Dukla k zápasu druhého kola na sever Čech do Liberce. Výkop utkání byl stanoven na 18:00 hod.
Pro letošní rok došlo ke změně v organizaci výjezdů fanoušků Dukly k venkovním zápasům. V části loňské sezóny praktikované výjezdy autobusem tak prozatím nebudou letos organizovány. Nebudeme zastírat, že jedním z důvodů tohoto rozhodnutí je i ekonomická nákladnost autobusové dopravy. Vrátit se zpět k individuální dopravě na zápasy se tak přistoupilo i přesto, že každé společné cestování autobusem mělo pro fanoušky neopakovatelnou atmosféru a zvláštní náboj. Během cesty se probrala spousta organizačních záležitostí, diskutovalo se v širším kolektivu o způsobech fandění a podpoře hráčů, diskutovaly se možnosti pořízení a používání vlajek, podoba maskota klubu, činnost v kotli jak při domácích, tak i při venkovních zápasech. V neposlední řadě se řešily možnosti spolupráce kotle a tribuny při fandění na Julisce. To všechno bylo možné během cesty společně diskutovat. Při zpáteční cestě se pokaždé mezi fandy rozproudily debaty o zápase, výkonech hráčů, ale i o tom jak jsme fandili, jak dál pokračovat v naší podpoře hráčům a co už ne, co z našeho repertoáru vypustíme. V neposlední řadě byla obrovským pozitivem organizované autobusové dopravy i skutečnost, že od přiblížení se ke stadiónu jsme byli doprovázeni složkami policie a preventivně jsme tak byli chráněni před případným napadáním ze strany některých domácích fanoušků.
Tak se tedy do Liberce zase jelo auty. Už při domlouvání dopravy a zajišťování potřebného počtu míst bylo jasné, že prázdniny a okurková sezóna jsou v plném proudu. Bylo tedy jasné, že liberecký výjezd nebude tím, kdy se může konstatovat - šlo to, nebylo nás málo. A tak se nás, řekněme skalních, sešlo v Liberci jedenáct. Skalních je uvedeno záměrně, neboť ne všichni byli pražští, ale přijeli i mimopražští. K překvapení nás všech na nás čekali ve vyhrazeném prostoru už čtyři fandové, rekrutující se z liberecka. Takže nás, aktivně fandících fanoušků Dukly se u Nisy v kotli sešlo nakonec patnáct. Bylo to dost nebo málo? Bylo to málo. Bylo to málo i přesto, že náš výkon byl v deníku Sport, v lize fanoušků ohodnocen šestkou. Naproti tomu Liberečtí fandové, kterých tam bylo nepoměrně víc (4217), docílili pouze sedmi bodů. Z porovnání čísel a z hodnocení redaktorů Sportu tak výkon nás patnácti nevyznívá vůbec špatně.
A jak se tedy fandilo? První, tak jako vždycky, bylo upravit náš prostor k náležitému obrazu. Rozvinul se tradiční baner „Legenda se vrátila“. Umístil se na zábradlí, což v očích místních pořadatelů vyvolalo obrovskou nevoli. Nemohli přenést přes srdce, že by logo Dukly bylo výrazně viditelné z celého hřiště a tak se musel celý baner přesunout až pod střechu, aby na sebe poutal pozornost co možná nejméně. Rozvinul se dres. Ten je naštěstí tak velký, že místní pořadatelé museli se skřípáním zubů jeho umístění akceptovat. Rozvinuly se vlajky, předně velká říčanská a baner Fanklubu. Jako poslední se připravily mávací prapory, buben a vuvuzely.
O naší přítomnosti jsme dali našim hráčům vědět ještě před jejich odchodem z rozcvičení opakovaným známým skandováním „Pražská Dukla!“
No a bylo po přípravách. Teď už jenom doplnit tekutiny, aby bylo čím chladit hlasivky a zápas mohl začít.
S příchodem hráčů na hřiště začala skupina převážně nás jedenácti s intenzivním povzbuzováním. Ti zbývající čtyři, neznalí hesel a sloganů se snažili sekundovat, ale nutno dodat, že jejich hlasy vždy po chvíli začaly umdlévat. Časem se však i oni dostali do tempa. Fandili jsme celý zápas a do kolen nás nesrazilo ani opakované vyrovnání a nakonec i otočení skóre Slovanem.
Hráči věděli po celý zápas, že jsme tam, že jsme s nimi. Věděli to moc dobře, protože jakmile se po zápase pozdravili se soupeřem, jejich kroky vedly k nám. Smutný zápas se smutným koncem. Ale to nebyl důvod, abychom se vzájemně nepozdravili a nepopřáli si úspěch v příštím, tentokrát domácím (dnešním) zápase.
Fanoušci FK Dukly Praha
