Fandí Barceloně a obdivuje Iniestu. Nejdůležitější je úspěch týmu, říká Faleye
Už více než tři měsíce je součástí prvního týmu Dukly. Nigerijský útočník Sunday Faleye se stal v lednu naší první posilou v zimním přestupovém období a svými výkony v přípravě si na start jara vysloužil místo v základní sestavě. „Dukla je skvělý klub. Jsem hrozně rád, že tu můžu být,“ usmívá se Faleye.
Dvaadvacetiletý přímočarý útočník s dobrou střelou ze střední vzdálenosti přišel do Dukly z Rakouska, kde působil v Innsbrucku v druhé lize. Zapsal si také starty za národní tým Nigérie, za který si zahrál mimo jiné na Mistrovství Afriky v roce 2018.
„Myslím, že v Česku se hraje agresivnější a důraznější fotbal, to je asi ten největší rozdíl. I druhá česká liga má velkou kvalitu a je hodně nevyzpytatelná. Nesmíme žádný tým podcenit, protože tu každý může porazit každého. My máme silný tým a já věřím, že tabulkou půjdeme nahoru,“ povídá.
V zimní přípravě dokázal za Duklu nastřílet tři góly, na ten premiérový ligový zatím čeká. „Nejdůležitější pro mě je úspěch týmu. Nechci řešit, kdo za nás dá góly. Věřím, že můj čas přijde. Chci hlavně zažívat pocity vítězství a pomoci spoluhráčům,“ říká Faleye.
V týmu si nejvíce rozumí s dalším Afričanem Mohamedem Doumbiou. Vyzdvihl ale i ostatní spoluhráče, kteří jemu i dalším cizincům často pomáhají porozumět pokynům trenérů. „Toho si vážím, je to pro mě mnohem jednodušší.“
Faleye prošel i nigerijskou ligou. Sen většiny tamních hráčů je dostat se právě do Evropy. Jeho nigerijským předchůdcem v Dukle byl Peter Olayinka, nyní jeden z klíčových hráčů pražské Slavie. „Liga v Nigérii není dobře organizovaná. Je tam hodně korupce a hráči často nedostanou výplatu. Všichni sledují evropský fotbal a chtějí si tady jednou zahrát,“ vysvětluje.
Sám je fanouškem Barcelony a obdivuje Andrease Iniestu. „Mrzelo mě, když odešel z Barcelony,“ kroutí hlavou Faleye. „Miluji jeho herní styl. Všichni mají rádi Messiho, ale mně se vždycky více líbil Iniesta.“
S evropskou mentalitou se Faleye seznámil už v Rakousku, angažmá v Dukle pro něj je proto v tomto ohledu o něco jednodušší. „Nejdůležitější je adaptovat se na nové podmínky, což se mi povedlo. Umím i pár českých slov jako dobrý den, děkuji nebo ahoj. Ale mluvit v češtině si zatím určitě netroufnu,“ směje se.
