Dukla ve stacionáři Letohrádek Vendula
Ve středu 6. 12. v podvečer se začal plnit zcela nový autobus Dukly mladými hráči a hráčkami tohoto klubu a jejich trenéry. Petr Fišar a Pavel Sedláček se svým týmem U16 a Ondřej a Maruška Havlasovi se zástupci ženských jedenáctek U15 a U18 vyrazili směr Horní Bezděkov.
Cestou potkali dalšího trenéra mládeže, Pavla Papeže: "Kam jedete?"
"Pomáhat balit cukroví, které upekli v chráněné pekárně v Letohrádku Vendula, ale v předvánočním velkém zájmu nestíhají a požádali nás o pomoc."
"Jedu s vámi," nerozmýšlel se trenérský "svatý otec" a spontánně nasedl do autobusu spolu s ostatními.
Kluci z "šestnáctky" už věděli dobře, kam jedou. V loňském roce o jednom z víkendů, když klienti zařízení odjeli do svých domovů, ve stacionáři dokonce přespali, protože ho pomáhali vymalovat. Proto také vědělo vedení Letohrádku, komu volat v čase adventním s prosbou o pomoc. Pečení vánočního cukroví je pro ně možností, jak získat finance, které shánějí na provoz stacionáře stále obtížněji. Sociální služby poskytuje Letohrádek Vendula pro lidi s jakýmkoliv handicapem. Mentálním, tělesným, kombinovaným, smyslovým, duševním. Jedná se buď o formu denních stacionářů či týdenních, součástí je také krizové centrum pro řešení náhlých nečekaných situací. Onemocníte? Nemá se kdo postarat o vašeho člena rodiny? Volejte právě toto krizové centrum. Když zcela zaplněný autobus dorazil, bylo jeho osazenstvo již očekáváno a srdečně vítáno. Ve dvou místnostech byly připraveny pracovní stoly a nespočet beden plných cukroví. V jedné se usídlily holky, ve druhé kluci. Vrhli se do práce s takovou vervou, že po dvou hodinách zaměstnanci stacionáře nevěřícně kroutili hlavou. Fotbalisti a fotbalistky skládali krabičky, do nich pak podle návodu ukládali a navážili půl kilogramu cukroví, a stohy naplněných krabiček odváželi do skladu. Holky k tomu ještě stříhaly metrové mašle a za dvě hodiny bylo hotovo. "Ze srdce a moc vám děkujeme," loučili se upřímně překvapení zaměstnanci Leotohrádku, "udělali jste práci, která by nám tady trvala nejméně tři týdny." A pak přinesli mladým fotbalovým talentům jako poděkování mísy buchet, na které se s chutí vrhli. Jak by ne, vždyť upřímně, nejnáročnější, zejména pro chlapce, na celé práci bylo, aby to voňavé cukroví nesnědli.
Leohrádek Vendula má ve svém mottu: "Zvednout se na vlastní nohy a udržet se tam." To přejeme nám všem a k tomu krásné Vánoce!
