Dnes slaví narozeniny František Štambacher

František Štambacher narukoval do Dukly v roce 1972 na vojnu z třetiligové KPS Brno spolu s královéhradeckým Oldřichem Rottem jako útočník. Trenér Vejvoda mu ale určil jinou roli – záložníka. A že to bylo správné rozhodnutí, prokázal „Štambi“ v pozdějších letech na trávníku nesčíslněkrát. „Štambacher umí naběhnout a ideálně odcentrovat z levé strany,“ psali o něm v tisku.

Zprvu se ale ještě musel lecčemu učit. Jednak proto, že před vojnou hrál proti Bohumínu, Vsetínu, NHKG Ostrava či Dukle Tábor, a najednou nastupoval proti Spartě, Slavii, Baníku, Slovanu, Teplicím, Košicím či Trnavě. A hlavně – konkurence v Dukle byla silná.

František ale brzy prokázal fotbalové vlohy, záložní řada Rott, Pelc, Štambacher se začas stala motorem a chloubou Dukly. I když to nebylo tak jednoduché, jak vzpomínal Josef Masopust, tehdy trenér A-mužstva. O Štambacherovi ve své knize Druhý poločas mimo jiné napsal: „Sice bojovník k pohledání, ale musel se do všeho moc nutit. Snažil jsem se ho přesvědčit, jako ostatně vždycky každého. Chvíli to bylo dobré, ale jakmile měl možnost, polevil. Jenže já moc dobře věděl, že to je fotbalista, s kterým se vyplatí dát si práci.“ A opravdu se to vyplatilo!

Hvězdný okamžik „Štambiho“ přišel čtvrthodinu před koncem finále olympijského fotbalového turnaje v Moskvě roku 1980. Tehdy dostal vystřídavší brněnský Jindřich Svoboda přesnou přihrávku. Stav utkání Československo – NDR byl v té chvíli stále 0:0 a míč, který Svobodu vybídl k otevření skóre a tím i k zisku zlatých medailí, mu předložil František Štambacher. Vypracoval šanci, která po následující Svobodově střele za záda východoněmeckého brankáře Rudwaleita vynesla československý fotbal na nejvyšší olympijský stupeň. Štambacher svou přihrávkou vešel do fotbalové historie.

Za Duklu hrál jedenáct let. V roce 1983 odešel z Julisky na angažmá do ciziny – hrál pak ještě v Řecku a v Rakousku. Svůj život po návratu do Prahy spojil „Štambi“ s armádou. Převzal do své péče saunu na jejím generálním štábu.